Zbyt
Zbyt, u, m. = zbytek, der Rest. Zlob. Nejmenší kladný zbyt; Při dělení koná se proba násobením zbytu dělitelova zbytem podílovým, k čemuž se pak zbyt ze zbytku přičte. Šim. 108., 109. — Z. = hojnosť, der Uiberfluss. Ráj. Nemám nouze, ani zbytu. Puch. — Na zbyt = až zbývá, se zbytkem, überflüssig, zum Uiberfluss. Na z. Mající (bohatý); všech věcí na z. míti; všeho dosti a na z. míti. V. Nic nemá na z. Us. Kdo má na z., může pozbyt. Všady bláznů na zbyt. Jg. On nikdy nemá peněz na z. Us. Tč. Dětí nahrnulo sa až na dostač i na z. Dbš. Obyč. 16. Detí a fliaš je v dome nikdy nie na zbyt. Poř. Zátur.