Zbýti
Zbýti, zbudu a zbydu (vz Zbydu), zbuď, da (ouc), zbyl, zbytí; zbývati = pobyti, po- baviti, bydlili, obcovati, verweilen, sich auf- halten ; přes počet n. potřebu býti, vybývati, übrig bleiben o. sein, darüber sein, im Uiber- flusse sein; zbytečným býti, überflüssig sein; ztratiti, o něco přijíti, etwas verlieren, um etwas kommen; pozbyti, osvoboditi se, los- werden, sich vom Halse schaffen, sich los- machen; zhostiti, zprostiti se, Jem. loswerden o. abfertigen, sich von ihm losmachen ; ujíti, vyváznouti z čeho, entkommen, loswerden; odbývati, odváděti, abführen; se = zbýti, loswerden. — abs. Každá se bojí, aby ne- zbyla. Troj. Nezbývá Než mlčeti. Us. Dch. Zbývá ještě promluviti o ... Nezbývalo než poslechnouti. Us. Keď čas a prázná zbývala chvíľa. Hor. 9. Ale i teď zbylo ještě něco naděje; Zbýval jenom Oldřich, na kterého musil pozor míti; Co zbude, přenechej tomu, kdo to odnese; Co roku ještě zbývalo, prožil Přemysl na Moravě; Zbývající plodiny vyměňovali za zboží. Ddk. II. 138., III. 212., IV. 319., V. 60., VIII. 174. A jestli by co zbylo, to vámi opatřeno a drženo býti má. NB. Tč. 45. Kde nescházím, nechci zbývati. Us. Šd. — co (komu) =vykonati, zaplatiti, erfüllen, bezahlen. Své povinnosti zbýti. 1750. Děj. Vsetína 286. Vck. Zbývati dům, role, den Acker bestellen, die Hauswirth- sehaft, Haushaltung bestreiten. Na Slov. Bern. Z. komu co = odváděti. 1776. Rkp. Zbývati panské, Frohndienst leisten. Na Ostrav. Tč. — s kým. Pro svou vzpouru s mužem zbýti (pobyti, bydleti) nemohla. Br. Spíše oráč dobrým knězem bude, než Němec s Čechy věrně zbude (obcovati bude). Dal. Zbýval (hádal) se s ním, kdo tomu lépe rozumí. Na Ostrav. Tč. Že chce robotu s druhými svému pánu zbývati. Na mor. Val. Brt. Ta vdova tu s zetěm svým zbýti nemohla (aushalten). NB. Tč. 201. Dieš: Mám patrona zlého. A já diem: Snad patron jest dobrý a ty zlý; protož nechaj zlosti, zbuď se s patronem i s ovcemi. Hus I. 445. — komu. Ještě nám zbylo (vybylo). Jg. Nezbývá mu (o chudém). Ros. Počkej, až | co nám zbude. Brt. S. 134. Zbylo mu ještě j 5 zl. Us. Avšak biskupovi zbýval ještě jiný prostředek. Ddk. III. 189. Slibuje mi po- stúpiti toho, co mu zbývá. Půh II. 603. — od čeho. Zbude-li od jídla. Sych. — (se) čeho (o něco přijíti; zprostiti se; ujíti, vy- váznouti z čeho). Byli rádi, že se čerta zbyli. Us. Šd. Otec konečně, aby se ho zbyl, pravil; Když se ho nemohla zbýť, povolila mu. Kld. I. 219., II. 166. Kterak se toho vězenie zbyl. Let. 24. Smutku z. nemohu. 15. stol. Ż. služby, Jel., všech radostí, St. skl., života, dobrého jména, Dal., starosti, péče, V., potupy a hanby. Sych. Sotva jsem se toho člověka zbyl. Nebylo mi zle se ho zbýti. Dal. Chtěl-liby z. pana svého, relinquere volens dominum. Arch. III. 149. Zisku z., den Vortheil verlieren. Už sem se ho zbyl. Us. Tč. Kterých z. jsem se nedo- vedl. Bž. Předml. Radž života zbudu. Er. P. 486. Obého biskupství buď nabudu nebo obého zbudu. Ddk. II. 229. Aby svojich rozpaků z. mohl. Sš. Bs. 28. Když jest duši těla zbýti. 13. stol. Mus. 1882. 121. Kdekoli budeš, sebe nikde nezbudeš. Mudr. 287. Viz co na liudiech dobudeš, jakož umřeš, všeho zbudeš, s horami se nepřebudeš. Jir. Anth. I. 3. vyd. 266. 48. Hřiechóv zbudúce. Hr. rk. 47. Plakala nejedna matka, zbyvši tu svého děťátka. Výb. I. 139. 34. Dřéve nežli duše zbudú; A vy baby, čaróv zbuďte. Výb. II. 23., 38. Ale již jsem té psoty zbyl. Žk. 362. Komu která nemoc škodí, on jeho chce uzdraviti, žeť musí duše zbýti. Mst. Nemohl jsem jeho zbýti, musím se s niem k věrnému právu dáti. NB. Tč. 78. Žižka oblehl Rabí hrad a tu jest zbyl oka druhého. Chron. 462. Když již vší naděje zbudú; Jiný zbyl zimnice. Jel. Enc. m. 41., 44. Zbyl věčné muky pekla horúcieho. Žvt. otc. 50. a. Z. cti toho světa. Št. N. 223. A pakliby svého bludu nechtěl zbýti; Ktož umře v smrtedlném hřieše, ten nezbude věčné smrti. Št. Kn. š. 2., 9. Bez boží pomoci člověk hřiecha z. nemuož; Všichni smysla zbyli. Pass. 5., 642. Téť (viny) nelzě jinak zbýti; A svých bludných řeči zbude. Kat. 849., 1445. Ač kto zbude meče (mu ujde). Alx. V. v. 1801. (HP. 44.). Svých přátel z. Alx. Věčného zatracenie zbude; Chválu obdrželi, hanby zbyli i núze; Ktož toho desátého přikázánie nenaplní, ten těch muk nezbude, o nichž nynie jest řečeno; A čím viece mrzí ho jeho hřiech a má věččí žádosť, aby zbyl hřiecha, tiem ho viece miluje. Hus I. 178., 200., 285., II. 334. To toho bylo, až toho zbylo. Us. Kdo chce škody zbýti, nedej jiskře ohněm býti. Prov. Cf. Z čeho kde. Opatrnosti nikdy nezbývá. Jg., Šd. Až v hrobě budeš, pak hoře zbudeš. Č. M. 181. — čeho čím. Tím dobrého jména zbyli. Dal. Tím hříchů zbýváme. Št. Jakož rzi mosí prací aneb ohněm železo zbýti, taktéž člověk hřiecha. Št. 262. V kteréžkoli práci bude, té jeho (sv. Marka) pomociú zbude. Výb. II. 5. Jediné takovým rodem t. j. obrodem duchovým člověk oněch nestatečí zbývá. Sš. J. 50. Aby jím (stříbrem) své chudoby zbyli. Dal. Jir. 64. Čáp mladý, když otec jeho peřie starostí zbude a ne- móž létati, nosí jemu jiesti. Hus I. 150. A sám jich napomenutím zbyl i svého bludu. St. Kn. š. 2. — komu z čeho. Nic mu z toho nezbývá. D. Zbude z tebe padrť, jak ti dám facku. Mor. Bkř. Když juž nelze zbýti z toho. Alx. 1123. — komu čeho. Chleba nám zbylo. Ht. — čeho jak. Nad míru bude zbývati radosti. V. Dluhů těch bez jich pomoci nižádným obyčejem bychom nemohli z. Tov. 15. Beze křsta matka ne- mohla z. děťátka. Výb. II. 16. (Člověk) bez božie pomoci vší svú mocí hřiecha z. ne- muož. Pass. 5. Již se uč trpěti, neboť nelzě jest muk na věky zbýti. Hus II. 246. — (čeho) proč. Pro nouzi nemohl tam z. (pobyti). Ros. Prodlením této cesty sotva mu zbývalo času s Jaromírem se obírati. Ddk. II. 244. Juž jsi toho všeho zbyla skrze nepravosti, hříchy. Dač. I. 281. Pitie, jímžto mnoho liudí zbylo, napivše se, svého zraku pro neštoviční povlaku. Výb. II. 4. Mnohý pro hlad života zbude. 1790. Šd. Že skrze modlitby vaše zbudou pekla, sata- náše. Dh. 90. Že pro mě kto zbyl (pozbyl) dědiny bez práva. Alx. BM. 8. A když již zbude skrze ten zákon hřiechuov. Chč. P. 10. — koho odkud Sbyl ho s krku (sich vom Halse schaften). Sych., Dch. . . ., ež ho jest z dvora zbyl. Kat. 88. — kde. Každý v svém rozumu zbývaj (měj ho pře- bytek). Orloj. Pacholek zbýł u hospodářa ai na druhý rok. Na Zlínsku. Brt., Kld. II. 197. Z. při něčem (pobyti). Br. Mezi ním a strýcem prázdné místo zbylo. Kká. Td. On tam nezbude (ve službě nevydrží). Us. na mor. Val. Vck. Šárka sama zbyla v tmavé noci. Vrch. Zelená travěnka na mém hrobě zbude. Čes. mor. ps. 168. Kdo chce v domu škody zbýti, nedaj jiskře uhlem býti. Dal. Švec svých peněz v krčmě zbývá. Hr. rk. 379. Smilovi mimo věno na něm plat zbývá. Půh. I. 402. Z. čeho zde i na onom světě. Kat. 3484. — čeho k čemu. Z. k seči. Alx. 1124 Nezbývalo mu k zábavě mnoho času. Us. — nač. Sic na ocet zbyde (nevdá se). Er. P. 248., Šml. I. 51. — kdy. Zbylo koncem roku x zl. Us. Pdl. A při této obrovské činnosti zbyl Brunovi ještě čas, aby se oddával pracem spisovatelským. Ddk. VII. 39. Co by po zaplacení těch 15 zl. dluhu zbylo. NB. Tč. 216. Biskup po létě života zbyl. Dal. Jir. 32. — kolik. Té látky mi s sukni, s plášť zbývá. Hr. rk. 333. — kam jak. A to aby společně kúpili, nebo všichni jednostojně do cechu zbývají (přispívají). Čechov. artik. 1558. Sl. let. I. 59.