Zbytí
Zbytí, n. = sbytí, sbydlení, obcování, die Beiwohnung. — Z. = vyproštění, die Befrei- ung, Rettung, der Ausweg, das Loswerden. Vidouce, že zbytí není, na běh se oddali. V. Volme, nevolme, není zbytí. Sych. Ne- vida jiného zbytí. Šm. Radosť jest, když není z , svých neřestí druha míti. Č. M. 159. Vida, že z. není, s lidem k řece Tise utíkal Sl. Uh. 1. 8. Nevida z. o mír prosil. Šmb. S. II. 21. Znal, že z. není. V. — Z. = ztráta, der Verlust. To z. rozumu zapuzuje. Byl. — St. skl. Daj mi mých dluhóv zbytie (pozbytí). Pravn. 597. Mé těžké núzě z. Ib. 910.