Zbýti. — abs
Zbýti. — abs. Len kamen zbudol po- mezný. Phľd. V. 48. Dluh najprv slušie zaplatiti a potom zbývá-li, almužnu dáti. Št. Kn. š. 43. — co: dluh, Exc, platy. Brt. D. 298. — komu. Co mi zbude, tobě bude. Bart. — čím. Zbývati budú (hojnosť míti, abundabunt) presové vínem. Ev. ol. 154. — čeho. Jak strachu zbyl, dostal též laskominy na takovou čapku. VSlz. I. 38. Poroby z. Šf. Strž. II. 485. Z. svého krá- lovství, Pož. 294., smrti, Kar. 123., duše, smysla, Let. 213., 471., 476., pekla, Homl. v. 447., muk, Jiří v. 208., panenstva, dlu- hóv. věčné smrti. Št. Kn. š. 62, 81., 185. — čeho jak. Vidím, že skrze kúzlo těchto muk zbýváš. Pass. mus. 430 — čeho kdy. Před smrtí smysla zbyl. Let. 71. — se. Zbývati se = hádati se, streiten. U Příbora. Vck.