Zdar
Zdar, u, m., zdara, y, f., zdára = zda- ření, zdařilosť, das Wohlergehen, Wohlge- deihen. V ničem mu více zdaru nenie. Us. Na zdar! Rk. Nešťastný z., lépe: konec. Km. IX. 431. Z míti; Dáti z. podniku, das Un- ternehmen fördern; Důvěra ve zdar věci; Věrný zápasník pro zdar lidský; Ve zdar vlastí a krále; Vésti vojsko ve zdar; Kde člověk pilný, zdar neomylný, Streben und Ringen zum Gelingen. Dch. Komu v čem ušlechtilého zdaru uštědřiti. Sš. 1. 142. On zdaru křesťanství ve vlasti naší nepřekážel; Ten kraj děkuje tomuto klášteru svůj z.; Nebylo se nadíti zdaru. Ddk. II. 92., 282., IV. 53. Aby zdarem byl bezpečen. Kom. Závistník schne od toho, vidí-li zdar u koho. Bž. exc.