Zdařiti
Zdařiti, zdař, ře (íc), il, en, ení, zdařo- vati = poštěstiti, požehnati, gedeihen lassen, 315 segnen, glücken lassen, seinen Segen geben; podarovati, obdařiti, beschenken, Kat. 899.; se = poštěstiti se, povésti se, glücken, ge- lingen, von Statten gehen; dobrý zrůst míti, podařiti se, gerathen. Jg. — abs. Zdař Bůh (dař Bůh, dej štěstí. Pozdravení hl. horníkův, lovců), V., Ros. Zdařiž pán Bůh. Pane Bože, rač zdařiti (zdar dáti). Arch. II. 429. Zdař pan Bůh, Řího. Čes. mor. ps. 15. Zdař Bůh, dcerko milá! Daj mi kúsek chleba. Sš. P. 119.— Kom., Sych. Na zdař- boh (zdař Bůh), na zdař = leda bylo, na ne- jisto. Něco na zdař bůh činiti. D. — co. Bože, rač to zdařiti, Lom. Ač co pán Bůh zdaří, co na mně bude, nedám tebe od toho od- lúčiti. NB. Tč. 272. Zdařiti někomu něčí porážku. Arch. III. 385. — s infinit. Dyby sa vám tam zdařiło ít (přihodilo). Na Zlínsku Brt. Zdaří-li mu Bóh dáti. Pub. IL 27. Zdaří li bohové žádosť mou vám naplniti. Troj. Na smrtelné posteli te- prv činiti pokání řídkým se zdaří. Kom. Vz Dostati se. — se. Ne po každé se zdaří. Us. Ovoce se zdařilo. Us. Když se pon- dělek zmaří, celý týden se zdaří (žertem o modrém pondělku). U Bydž Kšť. Ne- zdařila se várka. Prov. Práce se zdařila. Us. — (se) komu. Zdařilo se mi. Ros. Zdařily se mu vinice. Us. Zdař vám čert. Dač. Zdařilo se mu. Us. Šd. Bodej vám Bůh zdařil. Arch. rakovn. Wtr. — Br., Kom. — se po kom, po čem. Syn zda- řil se po otci (jest mu podoben). V. — Ml. — se jak. Zdařilo se dle jeho Rady. Lom. Daří se mi po vůli. V. Dobře, šťastně se z. V. Prvním rázem se to zdařilo. Ml. A byť se (samostřiel) dobře zdařil, velmiť bych rád. Arch. III. 23. Chcete-li míti dítě, aby bylo knězem dobrým, proste Bohu, ať zdaří k své chvále a k jeho spasení. Hus I. 448. — se kde. Kaštané zdařují se na neulehlé zemi. Ms. o štěp. V obém zdařilo se mu. Ddk. II. 333. Co povedlo se v Če- chách, mohlo i v Uhrách zdařiti se. Ddk. II. 145. Dále milý Buoh ví, kterak se nám tu zdaří. Pal. Děj. IV. I. 158. — kdy. Co se jednou nezdařilo, může se po druhé zdařiti. Us. Bž. Nezdaří-li se poprvé, zdaří se podruhé. Bž. exc. — že, aby. Zdařilo se, že nám povolil. Br. Nezdařilo se, aby naň ránu udělal. Svěd. V z Činiti. By jediné Bóh zdařil, abych s měšečnými odpustky přijel. Arch. V. 328.