Zdáviti
Zdáviti, zdav, zdávě (íc), il, en, ení; zdavovati = stisknouti, zmačknouti, zusam- mendrücken, zusammenpressen, quetschen; zadáviti, umačkati, erwürgen: zblíti se, bre- chen, speien. — co, koho: břímě ho zdá- vilo (zmáčklo). Troj. Z. srdce (zkrotiti), Rokyc., jídlo (zblíti). Zdávil vše, co jedl. Hanka. Zdávil se = zblil se. Jg. Zdávil jej lev (zadávil). Jel. Vlk ovci zdávil. Ros. Hrnčieř lepkú zemi zdáví (mollem premens) a s úsilím slepí všeliké orudie. BO. (Armo- deus) zdávil šest mužóv Sáry, již jsú po- jímali pro krásu a prvú noc každý z nich chtěl smilniti; Ó by všechny nynie čert zdávil, co jich tak pro krásu neb pro chlíp- nost' pojímá, málo By snad ostalo manželek a méně manželóv. Hus 1. 123 , II. 41. — koho (kde) čím. Zrádce ohavného u tvých nohou zdáví. Čch. Dg. 488. Že jich Azmo- deus na těle nezdáví. Hus I. 123. Poplenění, jímžto tě zdáví nepřietel tvój mezi vraty tvými. Ib. 1. 57. — co kam. Učesl jsem hrozny a zdávil (vytlačil) sem v kalich. BO. — se nač. Když se na nohy zdáví (zmačká), nemůže z místa. Us. Jg.