Zděditi
Zděditi, zděď, zdědě (íc), il, děn, ění; zděďovati = odkazem n. právem po zemřelém dostati, erben, ererben. Jg. — co po kom. Statek po bratru, Ros, hřích po prvních rodičích z. V. Bohatí ne vždycky vědí, kdo po nich zdědí. Prov. Po matce zdědil slič- nosť těla a smělosť ducha. Ddk. III. 100.— co, se na koho. Zdědil to na syna svého. Plk. Povaha rodičů nezdědí se na rodinu. Plk. — (koho) jak. Náhodou něco z. Us. Jménem věčným zdědil ho (učinil dědicem). Lom. Z. něco právem, po právu. Us. — co. Ja som nezdedil ani grajciara, mne moji rodičia poručili ,do kostela chodník' a k tomu ,do týždňa sedem dní'. Na Slov. Zátur. Priat. IV. 102.