1. Zděř
1. Zděř, i n. e, zděřka, zdířka, zděrka, zdírka, y, f. = kruh, der Ring, Reif. V. Sloup má škudliny zděřmi stažené. Vrat. — Z. = zvl. železná obruč v kameně mlýnském (v běhouně), v které pružinka klepá, der Steinring, Steinreif. Jg. Z. pupková = krou- žek zapuštěný do oka běhounu, der Warzen-, Staffelung. Prm. IV. 249. — Z. = železná obruč k stáhnutí hřídele, válce, hlavy kolu jehly, piloty), trouby, cévy, kladnice atd., der Ring Vys. Z. kola, výtočka, die Rad- büchse, Us., Pdl.; z., puška, spojma do trouby, die Röhrenbüchse. Nz., Šp. Z. na voji, nábojní n. nábojová (aby náboj ne- pukl), der Deichselring; u pluhu. Us. Dch. Z. je kování, jež objímá oj, kde se pojí s rameny. V Kunv. Msk. Z. na točnu, der Thorhalsring, nápravní, die Achsenbüchse, chodící, der Steckenring, vojová, der Deich- seiring. Šp. Kovaný železnými zděřemi, Ring. Prm. IV. 200. Z. na kaď (železná obruč). Hk. Zevnější částky stříkačky jsou : nápravy, zděře, svorník .. . Khl. Z. u klanice, der Kipfenring. Us. Pdl. Z. či buben jest jakási káď z dubových anebo borových, dole ostře přisekaných dužin, které jsou železnou obručí spojeny, die Brunnenbüchse; Z. ke spojení trub, die Lamelle. Šand. II. 74., 86., 87. Zdířka = železné kování čepu v dolním prahu stodoly. Na Zlinsku. Brt.