Zdráhati co komu
Zdráhati co komu (vytýkati, vorwerfen; zastar.). Boč. z r. 1512. — se = zpěčovati se, rozpakovati se v čem, upejpati se, spröde thun, sich weigern, sich sträuben, sich zieren, sich spreizen. V. Pojď a nezdrahej se; Zdráhá se co sedlská nevěsta. Prov. Často zdráhajíc se mocí předvedena bývá. Sš. P. 727. Přáli bychom si některých knih z bi- bliotheky těchto bratří, a oni zdráhají se pravíce, že jim zapovězeno jest půjčiti knihy ven z domu. Pal. Děj. III. 3. 73. — s inft. Zdráhá se ke mně přijíti. Us. Jaromír zdráhal se opět přijíti k soudu; Vratislav přese všecka o to prošlá upomínání zdráhá se právě jemu platiti obrok; Císař zdráhal se zrušiti investituru dne 4. ledna 1092. vyko- nanou. Ddk. II. 247., 313., 345. (349., IV. 31., V. 214). Jestliže pod takovou zdráhal by sa výminkou ho přijať za kráľa a berlu popustiť. Hol. 11. Zdrahá se Zachariáš víru přidati slovům andělovým. Sš. L. 12. Zdráhal se tak učiniti. Mus. 1880. 160. Faráři mnozí v kostelích od dávna podobojích nyní již se z-li přisluhovati z kalicha. Pal. Děj. III. 3. 227. — Sych., Aqu. — se čeho. J. tr., Nz., Zk., Brt. S. 3. vyd. 196. Lidé nekolní se spásy v Kristu zdráhají. Sš. J. 264 Ale i té náměstku Páně náležité úcty on se tu zdráhá. Sš. Sk. 126. — se v čem. J. tr., Nz. — se k čemu. Medvěd se k medu zdráhá (říkává se, zdráhá-li se kdo k tomu, nač se mu huba směje). Č. — se s čím = zakládati si mnoho na čem, womit prunken. D. Zdráhají se se svou dcerou. Ros.