Zdrobnělina
Zdrobnělina, y, f., die Verkleinerung. — Z. = zdrobnělé slovo, diminutivum, das Ver- kleinerungswort. Pk. v Km. Tvoříce z-ny dloužíme aneb zkracujeme kmenové i kon- cové samohlásky: čas — čásek, dar — dárek, hrad — hrádek, chlad — chládek, mrak — mráček, hovado — hovádko, buk — bůček, kot — kůtek, most — můstek, hora — hůrka, slovo — slůvko, lože — lůžko; brus — brou- sek, chlup — chloupek, sud — soudek, chuť — choutka, chalupa — chaloupka, ucho — ouško; buben — bubínek, dno — dénko; čep — čípek, jelen — jelínek, pla- men — plamínek, řeka — říčka, tělo — tílko; břicho — bříško, hřib — hříbek, list — lístek, kniha — knížka; jazyk — jazýček, lysa — lýska, postel — postýlka. Vz více v Pk. Pr. 25., Jméno. Tráva — travička, kráva — kravička, bouda - budka, houba — hubka atd. Vz Skrácení. Slov. III. 383. a., Bž. 23. Z-ny tvořené přípo- nami: -ek, -ka, -ko, -ec, -eček, -ečka, -ečko, -ena, -enka, -ina, -inka, -ík, -íček, -ice, -ička, -ičko-, -íčko. Vz Bž. 235. a jednotlivé tyto přípony. O z-nách místních jmen cf. Km. 1884. 199. I ve z-né jmen osad znamenáme někdejší jejich pustosť. Vz tamtéž.