Zdvíhati. Vz Zvednouti
Zdvíhati. Vz Zvednouti. — co: odboj, Zl., celou zemi, aufbieten, Sbor. hist. IV. 73. Oves je těžký, snopa je co zvihat. Na již. Mor. Brt. Kdo v pokoji odpočívá, ne- chcej ho dvihati. Glč. I. 269 Uderila jedna, uderila druhá, kde kerá panenka, hore hlavu dvihá. Sl. p. 244. Vidíš ho, nezdvihneš ho; nevidíš ho, zdvihneš ho (červivý lískový oříšek). Mt. S. I. 134. — kdy. Její dceru na křtu zdvihl (byl jí kmotrem). Hus. III. 207. Pred búrkú keď sa mračno dvihá. Trok. 101. — odkud. Od Senice sa valný zástup dvihal. Trok. 108. — kde. Ty mne netýrej, již se ve mně zdvíhá žluč. Sá. Před chrámem na levé straně zdvíhá se kopec. Koll. IV. 272. — co komu. Poď mi zdvihat batoh trávy. Sl. sp. 66. — proč. Z-hati se proč = durditi se a p. Rjšk. Z. sklenici na poctu něčí. Us. Pdl. — co zač. Ta velčovská hrdina za kloboukem četina a dy přijdě do maštale, šimla za ocas dvihá. Sš. P. 535.