Zedmouti
Zedmouti, zdmouti, ul, ut, utí; zdýmati = zdouti, vzdýmati, zvýšiti, aufschwellen; dechnouti, oddechnouti, einhauchen, schwer athmen. — abs. Jeho utroby zdýmají, jakby Vezúva krátery v něm plály. Nitra VI. 141. Jako mech (měch) fučala, jak gajdy zdý- mala ta istá Dora naša, keď išla zo salaša. Sl. spv. V. 174. — co: vodu, Ros., oheň, Tč., stříbro (ohněm rozpustiti). Vys. — co jak čím. Hráz vodu vtékající na jistou výšku zdýmá. Pref. Z. vodu jezem, stavi- dlem. Z. vodu jezem do určité výše. NA. IV. 251. A keď raz dychom ostatním zdý- mam, skelet tvoj ešte raz poobjímam. Sldk. 298. — proč. Hladom zdýma. Mt. S. L 105. Už ledva zdýmal od bolesti a tam omdlie- val; Děti od hladu zdýmaly. Dbš. Sl. pov. III. 62., 64. Nemohol ani čihý ani hotta poviedať, len zdýmal od ľaku (leku). Dbš. Obyč. 116. — se, aufschwellen. Zdýmá se moře. Zlob., řeky. D. Podpal, ostatní se zdýmá. Hdk. C. 162. Drak zdýmá sa. Dbš. Sl. pov. VII. 78. — se kdy. Již v pondělí dne 21. července zedmula se Vltava tak, že v Praze vozili se ve člunech. Pal. Děj. III. 3. 55.