Zedník
Zedník, a, m., zedníček, čka, m., der Maurer. V. Z. z kamení aneb z cihel zdi vzdělává. Kom. Z-kovi kamení podávati. Us. Zedník drží spořidlo. Vz Spořidlo. Z. staví z kamene a cihel, jež maltou pomocí zednické lžíce spojuje, zdi (stěny) a klene sklepy; lešení si staví ze stenířův (trámů), koz a prken; stěny obvrhuje (obmítá) mal- tou, míšeninou vápna s pískem, ometačkou Bílí a natírá (líčí). Pt. Z. důlní, der Gruben- maurer. Bc. O zednících vz Tk. II. 378., 382. — Lex. vet. c. 1410. habet: Ermes zedník, ermonia, zednictvo, quod idem esse constat ac přízedník, anachoreta (eremita). Ztesali kamenie na čtyři hrana, ježto jsú zhladili z-ci. Bj. Z. od bláta, zlatník od zlata. Sk. Vz Er. P. 405. — Z. svobodný. Vz S. N. — Z., osob. jm. Z. Ondřej. Vz Blk. Kfsk. 1133.