Zedrati
Zedrati, zderu, zdéřeš, zderou, zdeř, dral, án, ání;zdírati, zdírávati = dera stáh- nouti, her-, abreissen; utrhati, verleumden ; roztrhati, zerreissen, aufreissen, zerfleischen. — abs. Zdráv zedral (říkají ševci). Bl. 298. Jeho královstvie ani se zruší ani zdéře. Kat. 30. — co. Měl již dávno bláznovské střevíce z. Reš. Už sem te pantličke zedrala, co mně má maměnka jednala; ešče jedné zederu, potom vod maměnke pojedu; Perme ju (košelku) perme, enom jí nezederme. Sš. P. 443 , 543. Z. kůži, knihy, Us., šaty, Ros., peří. Ros. — komu = utrhati. Ps. ms. — co odkud, s čeho. Eus. — co s kým: boj (bojovati). Rad. zv. — se s kým oč = seprati se. — co komu. Vezmi matku s dcerou, ty ti hlavu zderou. Prov. — jak. Bez nich hrad se v suť a v rumy zdírá. Sš. Bs. 176. — kde. Košula se zdere na mém hříšném ćele. Sš. P. 111. Ten mě dobil velice, zedral na mně tři biče. Sš. P. 711. Trním, hložím po úskalí darmo zderieš nôžky svoje! Phld. III. 458. — co čím (komu). Něčí život kopím z. Výb. II. 48. — kdy. Každou noc troje střevíce zederou. Kld. II. 96. Šak ona ten jazyk do roka zedere. Sš. P. 432. — Vz Sedrati.