Zechtíti
Zechtíti, vz Chtíti; zechtívati = počíti chtíti, anfangen zu wollen, Lust haben, be- gehren. — abs. Chodí, kamo zechtie. Rkk. Abyste nebudili ani procítiti kázali milost- ničce, dokudž sama nezechce. Hus III. 36. — čemu. On všemu zechce. Jel. Cizímu statku zechtěl. Č. IX. 413. — čeho. Zechtěv její zboží. Pass. — se komu čeho. Zechtělo se Davidovi vody. Br. Zechtělo se mu ma- škrtek. Na Ostrav. Tč. Dětem se hned všeho zechce. Us. Zechceť se krmě masné. BO. Zechtělo se svini věnce perlového. Pís. 1526. Mus. 1864. 390. — Plk., Pass., Sych., Lom., Plác. — co (m.: čeho) se jim jen zechce, jedí. Cf. Žádati. BR. II. 545. b. — s inft. Zechtělo se mi přes most jíti. Sych. Ze- chtěla za muž (jíti = vdáti se). Pass. Chodi sěmo tamo, vezdě kam (jíti) zechte. Rkk. 29. — Ros. Čekum (čekám), ež se mi zechce spáť. Na Ostrav. Tč. Zechtě sě jemu jésti. ZN.