Zejíti
Zejíti = vzejíti; sejíti — abs Zasadil som fialenku, nezešla, zavolal som na mi- lenku, nevyšla. Sl. spv. III. 88. Ta réž je trochu obřídná, dobře nezešla (nevzešla). Slez Šd. — komu. Nasela sem marijanku, zešla mi lebeda. Sš. P. 319. — co. Zežel (sešel) Balšan půl světa hledaja si děvčata. U Příbora. Tč. Už sem zešel všecky hory a les, ešče sem tam kravarky něnalez. Sš. P. 551. Nenandeš ho nikde, bys zešel kraj světa. Sš. P. 534. Co celý svět zejdeš, z mých očí nezejdeš. Sš. P. 383. — odkud proč, se kde, komu kam, vz Sejíti — kdy, vz Vzejíti.