Zejk, u
Zejk, u, m. = u bednáře vrub, vroubek, die Zarge, Gargel, Rinne, Kerbe, der Kerb- zahn. Z. dělati, D.; vsaditi dno do zejku; dno ze zejku vysaditi, vybedniti; zejky do sudu vetříti, vyřezati, vyzejkovati. Šp. Útory (okraje) u sudu, také zejk, kym zvané = dražka, do které se dno zasazuje. Suk. Z. měřítka, die Visirkimme. Čsk. — Z. v botan. = zub malý, zaokrouhlený, vždycky množitý na obrysu listovém, od vedlejších zářezem ostrým oddělený. Rst. 523. Die Kerbe. Škd. exc.