Zejmouti
Zejmouti, ul, ut, utí a zníti, slov. zjati, zjal, zňal, zňat, znětí; zjímati, zejmati = vzíti, nehmen, aufnehmen; zajmouti, fangen, gefangen nehmen; zjíti se, zejmouti se, zníti se. zjímati se, znímati se (ohněm) = počíti hořeti, Feuer fangen, in Brand gerathen; sebrati se, gedeihen, sich aufraffen. — Vz Sejmouti. — abs. Zejmáni budete. BO. — koho = zajmouti. St. skl., Flav., Ros., Dal., Plác. Krále zejmal a zbil; Zejmal kněžie; Zejmachu bydlitele; Zejmav ostatky lidu vedl je; Zejmal jest je. BO. Mé chudé lidi zejmal a šacoval bez práva. Půh. II. 169. Zjímali čtyři vězně. Let. 292. Z. lidi pode- zřené. NB. Té. 235. Chtěli je zejmati. BO. Zjímaj všechna kniežata lidu a zvěš je na šibenicech. Hus I. 168. — co komu. Vzali jim 28 koní orných a lidi jim zejmali. Půh. II. 6. — co jak kde. Tu zejmal je bez viny. Půh. I. 184. Tak jakobychom od nich na poli vojensky pod korúhví byli zjímáni. Arch. III. 253. Zjímal jeho lidí mocí svú a násilím bez všeho práva; Lidi mi zjímal mocí na mém vlastním. Půh. I. 302., II. 586. — kdy. A o svém jarmarce je zjímali a drželi k své vuoli. Arch. IV. 71. — koho s kým. Chtěli Ježíše s apoštoly zejmouti. St. skl. Chtiec jeho s apoštoly zejmati. Hr. rk. Pa, 231. — koho čím: libostí (si na- kloniti). Kom. — co sobě = počíti. Nevím, co on sobě to zjal. Ros. — se. Cokoli se zejme, to nejprve tlí, potom hoří. Kom. Znal se dům, V., oheň. D. Všechno se zňalo (zapálilo). Ros. Tak se zňala a zrostla. Sokol. Válka snadně se zejme a zjitří. Boč. — se čím. Dům ohněm se zjímá. Zlob. — se odkud. Oheň z jiskry se zjímá. Zlob.