Dláto
Dláto m.: dlabto (dlabati). Mkl. aL. 233. Cf. Mz. v List. filol. VII. 44., Mkl. Etym. 40. D. na kov a na dřevo; d. ploché (rovné, Flach-), krížové, Kreuz-, okrouhlé, halbrun- der M., měsíčkové (kruhové, Halbmond-); d. na kámen. Stein-, čepelové (menší dlouhé k dělání otvorů dlouhých a úzkých), koru- nové, Kron- (k dělání otvorů do tvrdých kamenů); d. na dřevo: ploché, Stechbeutel, obyčejné, Stemmeisen, pěstní či pěstník, Balleisen. Včř. Z. I. 29. D. zámečnické, Ruční, špičaté, utínkové, Schrotmeisel, sou- stružnické, Dreh-, Pdl. ; d. s násadou, krátké dřevěnkářské. Us. Bauer D. prohloubené (oční). Wld. — Vz Rydlo.