Zemák
Zemák, u, m. = brambor, zemče, der Erdapfel, solanum tuberosum. Plk., Sl. les. Na Moravě slují: češáky (dlouhé s tečkami), samsony (veliké, žluté a nekazí se), rožky, rohlíky, vyzovské (od Vyzovic), amerikány (veliké, červené), cigány (červené), majda- lenky (žluté, kulovaté), klobúcké (od Klo-. bouk, fijalové), chlebúčky (žluté, podlouhlé). Vck. Kadeřavosť z-ků, die Kräuselkrank- heit der Kartoffeln. Hlízy pocházející z cho- rých keřů plodí, byvše do půdy nasázeny, zase choré rostliny; nemoc je ledy dědičná. Z chorých hlíz povstalá druhá generace nemá další schopnosti k plození hlíz a proto chorá generace vymře. Pta. Narůstání z-ků, das Durchwachsen der Kartoffeln, jest cho- roba rostlin, která z přebytku živných lá- tek a vody povstává. Vedlé velkých narů- stává nemálo malých méně zralých hlíz. Pta. Žluté janovky; z-ky na semeno, die Saatkartoffeln. Dch. Z. se zelím (k snídaní). Na Zlínsku. Brt. Po mále zemáků, přibude nám v Březnici žebráků. Sš. P. 536. Z-ky se mají sázeti jen dopoledne, aby se uro- dily a též dopoledne i okopávať a ohrňo- vať. Rovněž se mají sázeť mezi Jany (mezi J. Křtitelem a Janem a Pavlem). Kld. Když na Matěje (21/2) prší, urodí se z-ky; Je-li pěkně na sv. Blažeje (3/2), urodí se z-ky; Když prší na sedm spících Bratrů (l0/7), hnijí z-ky. Na Zlínsku. Brt. — Vz S. Ń., Kk. 186.