Zemdlíti
Zemdlíti, il, en, ení; zemdlovati, zemdlé- vati, zemdlívati = mdlým učiniti, schwach, matt machen, schwachen; se = zemdleti, entkräften, entnerven, angreifen. — co, koho. Nemoc mne zemdlila. D. Smilstvo paměť zemdluje. Lom. Zemdlils moc nepřá- telskou. Br. Zemdlil všecku moc jejich. 1589. Kanc. kostel. Ani která nemoc ho z-la. Hus II. 431. Zemdlil moc ďábla. Kanc, V. Chtíce stav městský z. Let. čes. 448. — V., Troj., Kom., Br. — koho, se čím. Někoho bojem z. V. Města válkami se zemdlila, V.; se prací z. Us. Kristus svú smrtí naši smrť zemdlil. Št. N. 312. Sami sme se rozdělením vojska z-li. Žer. 17. Postem se z-li. Hus III. 187. — se od čeho, skrze co. Aby se tvá vína od toho nezemdlila. Ms. o štěp. Z. se skrze práci. Vus. — co komu. Smutok (mi) zemdlil všecku sílu. Sl. ps. Šf. II. 128.