Zepnouti
Zepnouti, ul, ut, utí; zpíti, zepnu, zpial (zastr. zpěl), zpiat, zpětí; zpínati = vze- pnouti, vzhůru vznésti, aufstrecken, auf- lehnen, in die Höhe richten, aufrichten; se = vzhůru se vznésti, postaviti, sich auf- richten, aufbäumen, erheben ; odporovati, sich widersetzen, auflehnen. — co kam: ruce k nebi. Kom. Ruky k nebu zpína a reťaze zvonia a zapadlé oči horké slze ronia. Č. Čt. I. 207. Vysoko sa ponad jeho hrozné vrchy Kriváň zpína. Č. Čt. I. 199. — se. Kůň se zpíná. Us., Sych. Spínajícímu se hrozí snížením. BR. II. 256. Kde sa zpína strašná kozia skala. Č. Čt. II. 56. — se nad kým. Takového napomenutí bylo apo- štolům potřebí, poněvadž se jedni nad dru- hými zpínati počali. BR. II. 101. b. — kde. Darmo ten zpínal sa pod ním, darmo vy- hazoval. SI. pov. II. 20. — se kam. Jož se (koníček) na vrata zpíná. Brt P. 107 - se jak. Křivd a zlob hluk se zpíná nad věže nej- vyšší. Ráj. Z. se nad jiné. Ros, BR. II. 194. b., Let. 12., Rd. zv. Na vysoko se z. (vypínati). Br. Kůň se mu zepial na výšku zadní nohy. Us. Šd. — se čím: štěstím. Br. On (žrebec) predníma na výšku sa nohama zepne. Hol. 23. — se proč. V tom ranený sa nosák od veľkej zepne bolesti. Hol. 98. — se proti komu, proti čemu (odporo- vati): proti zákazům. Sych. — Tkad. Vz Sepnouti.