Zeptati
Zeptati, z. se; zeptávati se, fragen, an-, befragen, sich erkundigen. — abs. Zeptati se potřebí. Kom. Zeptej se, kam máš jíti. Us. Nevím, kady se tam jde. Však máš hubu s sebou, zeptej se. Us. Šd. Milí páni, ještě nedáváme (viny), než neopúštíme, až by nám se pomohl ještě lépe pán Bóh z. NB. Té. 118. Mohloby něco zřetedlnějšího zeptáno býti. NB. Tč. 85. Přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě. Prov. D. — se co. Zeptám se to. Har. — se koho (od koho) co o kom. Aby se tebe (gt.) něco zeptal o synu svém. Br. Aťby se zeptala od tebe o svém synu nemocném. Ben. — se po čem, po kom. Aqu. -- se čeho (kde). Také se toho zde v Čechách zeptati můžeš. Ms. Mus. Přišla se zeptat Heraklea, proč tam přichází. Cimrh. Myth. 243. Chtěl se ji z., má-li ho ráda. Us. Šd. Teprv se tě zeptám, budeš-li chodiť k nám; Zeptéte se jich, jak keré říkají. Sš. P. 222., 738. Hledáš-li něco nového, zeptej se často starého. Kmp. Č. 142. — se nač, na koho. Jel. Ať se zeptám na svú spravedlnosť, jsem-li k čemu spravedliv. NB. Tč. 184. P. Hanuš má se sám z. na to. Půh. II. 59. A tak řekl, že chce sě doma lépe na to z.; A račiž na to sě dále z., abychom uměli sě v tom také opatřiti. Arch. II. 432 , IV. 26. — se čeho na kom. Jehož (času) se bieše ze- ptal na mudrcích. Bibl. 1425. Tu se mají z. na těch lidech, co tu nadbytu bylo té chvíle. Půh. I. 216. — jak. A ještě dále mezi sebú zeptáme, byl-liby ty Požáruov poruč ník. NB. Tč. 167.