2. Dle
2. Dle (z dlje, longitudo. Mkl. ), na Slov dla, předložka s genit., podlé, vedlé, neben; klade se před jménem svým i za ním. Klade se: 1. původně o místě = tam po straně, tam po boku. Dle moře se usadichu. Dal. Dle mého milého choti. Kat. I postavichu sebe dle dřevie. Rkk. — 2. Užíváme jí k vytčení přiměřenosti vytýkajíce, že se co příhodně, příslušně děje, jakž toho obsah jména, při kterémž jest, žádá, podlé, nach, vermöge, gemäss, secundum, juxta, Jezdec koně uzdou a otěží dle libosti ohýbá. Kom. Hotovi všici nohú v krok i rukú v braň Luděkova dle slova. Rkk. Co pán dle osoby své obzvláštně při tom utratil. Břez. Dle práva. Us. Zisku dle všady lécú. Alx. Darilo sa mu jeho reme- sielce dľa najlepšej vôle. Na Slov., Ht. — Vz Mkl. S. 526. — 3. K vytčení účelu a příčiny (z příčiny, za příčinou), wegen, ob, willen. Ne ot vzchoda v zemiech búřa vstáše, vstáše dceře dle taterska cháma. Rkk. — Kat. 2287., 2301., 2305., 2728. Ráčila jeti na Že- rovnici dle svatebního veselí. Břez. Odkázal každé po 30 kopách na zlatý řetízek dle jeho budoucí památky. Břez. Dle korunování k velikému oltáři ubírati se ráčil. Břez. Dle slovíčka jednoho pozbyla sem milého. Sš. P. 211. Že ptáci však se ho dle lakotnosti své nevarují, ale přece na humence dosedají. Br. Scházejí se tam dle souzení. Pr. měst. Plzně dle = pro užitek. Rkk. 69. (Sněm). — Pozn. 1. Sem patří: me dle, mne-dle = pro mne, za příčinou mou, z lásky ke umě, podlé soudu mého, já se strany své. Medle okažte mi to. Kom. Nemám nyní peněz, mnedle, máš-li, půjč mi. Svěd. — Pozn. 2. Poněvadž dle s genit. se váže, tedy chybně dle něj m. dle něho. — Pozn. 3. Zájmenům a příslovcím přiráží se v obec. mluvě: dle (hle, le): tendle, vocadle, tadydle, tudle, vocavádle. Vz Le. Zk.