Zeugma
Zeugma, gt. zeugmata, n., z řec. = spřežka, figura řeči, dle níž se ve větě ke dvěma rozličným podmětům připojuje jen jedno sloveso výrokové, které přísně jen k jednomu z nich patří. Oči Páně hledí na spravedlivé a uši jeho na jich volání (hledí m.: jich volání slyší). S. N., Nz. Z., když sloveso ke dvěma podmětům nebo před- mětům se vztahuje, významem svým však toliko jednomu sluší. V horách libanských leží drahně měst a lidí. (Anth. I. 160). KB. 237. Cf. Zk. Ml. II. 157., Mk. Ml. 299.