Zeviti
Zeviti, il, en, ení; zevovati = zjeviti, zastar., offenbaren, bekannt machen. Ksch. — co. Neštastnýť bude, jehož nepravosť nebesa zevie. Št. Zevují svá tajenstva. Št. — se kde. Když otok zeví se na paži. Ras. — co, se jak: skrze ctnostné skutky. Výkl. pís. Šal. Když sě Kristus v těle zevil, již nižádný nepohrzie cierkví. Hus III. 93. — co komu. Kdo miluje mě, milován bude od otce mého a zevím jemu sě samého; Ty prsy sě hroznóm přirovnávají, když tíž doktorové dokonalejším dokonalejšie učenie zevují; Či jie, až starší bude, věčšie tajnosti nebeských věcí zevíme? Hus III. 73., 87., 99. — Z. = ústa otvírati, maulaffen ? Je to chlapec, čo sä nezná pekne baviť, musí darmo ústa zäviť. Na Slov. Hdž. Čít. 105.