Zhájiti
Zhájiti, zhaj, zháje, il, en, ení; zhajo- vati = překaziti, zapověděti, wehren, verhin- dern, verbieten; hájiti, vertheidigen, schüt- zen. — co (komu). V., Ros., J. tr. Aniž co toho zahajuje. Dh. 30. — komu čeho. Nedvěd tobě hněvu zhajuje. Rad. zv. — co odkud. Od vlků zhajuješ své ovce. Kanc. sv. Štěp. Č. — kde. Nikdy jim služeb křesťanských v kostelích svých ne- zhajovali. Apol. — s inft. Zhajoval mu tam stavěti. Brikc. — Trip. Páni zhajovali stavu městskému statků svobodných zem- ských dskami zemskými zapisovati. Dač. I. 131. — koho = hájiti. Ms. Mus. — koho čeho: nepřátel. Zyg.