1. Dlíti
1. Dlíti (dříve a na Slov. dleti), dlím, 3. pl. dlejí, dlel, dlen, dlení = meškati, dlouho zůstávati, prodlévati, zdržovati se, zögern, ver- ziehen, verweilen, säumen. — abs. Není možná déle dlíti. V. My dlouho d. nemůžeme. D. — s čím: Čechové s tím d. nechtěli. V. Nelze mi s tou prací déle d. Ml. — v čem. Dlíti nemají v ničem. Zák. sv. Ben. — kde. U vy- hnanství d. Ráj. Na kamenu dlí starci po boku Ellena. Č. — s inft. Dlí dáti místo odpočinutí. Troj.