-dlo
-dlo, přípona slovotvorná. V jihovýchod. řečech slovanských -lo; d m. t: skr. -tram, řec. -tqov, lat. -trum (ora-dlo, oralo, á^or^ov, aratrum). Schl. Znamená původně nástroj: nosi-dlo, radlo, kovadlo, cedidlo, kadidlo, udiďlo, bidlo, vodi-dlo. Hš., D., Klc, Mkl. Znamená také místo: bydlo, bělidlo, veče- řadlo, Napajedla (na Mor. ). Před ní se kme- nová samohláska krátí: rýpati — rypadlo, týkati — tykadlo, klátiti — klatidlo, číhati — čihadlo, brousiti — brusidlo, Pk.; ale dvouslabičná slova mívají dlouhou kmenovou samohlásku: mýdlo, rádlo, křídlo, sídlo (také: šidlo). Vz -dko. Na Mor. mydlo, šidlo; toliko rádlo a křídlo dlouží. Brt.