-dlo
-dlo Vz Gb. Hl. 121., Prk. v Arch. für slav. Philol. (Jagić) II., D (i dod ). — Pří- pona -dlo značí často i nomina agentis, na- dávku, anebo se jich aspoň se příhanou užívá: vrtidlo, slombidlo, motovidlo, zundidlo, kňou- radlo, strojidlo, tintidlo, létadlo (letoun, pták), třeštidlo, bručidlo, bečidlo, vrčidlo, fučidlo (fučík), zlobidlo (kdo zlobí), buřidlo (buřič), břechadlo (tlučhuba), panidlo, čánidlo, čuři- dlo, Bž. v Km. 1881. 39. (vz tam více pří- kladů), Prk. Přisp. 22., domrzadlo (kdo do- mrzá, dozírá), čučidlo (zamlklá, nedůvěřivá ženská). Brt. D. 142. Tato subst. rovnají se substantivnímu participiu perft. act.: vrtil, fučil, třeštil atd. anebo substantivům utvo- řeným příponou -tel: buřidlo — buřitel, mu- čidlo — mučitel. Bž. ib.—Jiná subst. touto příponou tvořená označují předmět, se kterým se děje, co kmen infinitivní znamená: jídlo (co se jí), prádlo, žrádlo, bradlo (zač se bere), madlo (zač se jímá). Bž. ib. — Jména pod- statná příponou -dlo tvořená skracují z pra- vidla dlouhou kmenovou samohlásku: lákati — lákadlo, napájeti— napajedlo, prostěradlo, stěnidlo lépe než stinidlo, šidlo, zapinadlo, bíti — bidlo, býti — bydlo, umyvadlo, stru- hadlo, kRužidlo, stupadlo; ale i: prádlo, šídlo, křídlo, mýdlo. Brs. 2. vyd. 225. — Jiného mínění jest Bž., jenž píše: Podstatných jmen utvořeno ode kmenův infinitivních pří- ponou -dlo jest asi 420. Kmeny infinitivní, od nichž jsou utvořena, dělí se dle tříd slo- vesných takto: do I. třídy jich náleží 13 bydlo, obydlo, bidlo, čidlo, přikrydlo, ple- jidlo, sídlo a osidlo, šidlo, rydlo, po-vi-dla, třídlo (nástroj na tření), žídlo (život, pokrm); do druhé: v-(ostydlo); do III. 13: brčadlo, bručadlo, břenčadlo, drnčidlo, fučidlo, hle- didlo, zpodřepadlo, držadlo, stojadlo, veče- řadlo, voňadlo, ozředlo, vrtidlo; ve tř. IV. jest jich 127, v V. 229, v VI. 14. Ostatních nelze vřaditi do tříd slovesných. Ve tř. IV. jest sem hledících kmenův infinitivních se samohláskou přirozeně krátkou 101, ostatní Jg. píše takto a: chranidlo. Krok, chvalidlo, Kon., Krab., palidlo, Us., trapidlo, Br., va- bidlo, L., vratidlo, Br.; ale á: bránidlo, Jg., dávidlo, Tys., Tabl. lid., dráždidlo, Ros., Krok, Presl, pářidlo, Us.; — e: ředidlo, D.; — i: líčidlo, V., Kom., stinidlo, D., Rohn., Bern., viřidlo, Mu3.; ale í:, cídidlo, Jg., mí- sidlo, Jg., svítidlo, Ros., Č., stínidlo, Kom., tříbidlo; — ě: bělidlo, V., Br., měsidlo, Reš., světidlo, Kn., Boč.; — u: brusidlo, Us., buřidlo, Jg., krutidlo, Kom., kupidlo, Hank. exc, lučidlo; ale ou: kroutidlo, L., blou- didlo. Jg. — Ve tř. V. jest sem náležejících kmenův infinitivních s dlouhou kmenovou samohláskou 140., Jg. pak píše takto a: vdavadlo, chapadlo, Krok, krajadlo, poka- zadlo, machadlo, Jg., napajedlo, V, pajadlo, paradlo, V., podpasadlo, Č., odtahadlo, Vaněk, třasadlo, Vacek, vahadlo, L, vazadlo, Sal., Ja., Krok, obvazadlo, Sal-, odvazadlo, na- vazadlo, přivazadlo, svazadlo, Sal., zavazadlo, Kom., vlačidlo, Reš.; ale á: přehánědlo, Techn., odhánidlo, shánidlo, D., Kram., há- zedlo, lákadlo, Č., Presl, vznášedlo, Bur., prádlo, rádlo, odvádědlo, Zlob., žrádlo, Jel., V., hřádlo; — e: prodlevadlo, lehadlo, Jg., letadlo, Ž. wit., Rkk., 1404., slevadlo, D., Techn., přelezadlo, pořekadlo, Br., Kom., vlekadlo, Svět., požeradlo; ale é: zalévadlo, V., prosévadlo, V.; — ě: sběradlo, Leg., zapěradlo, Jg., podpěradlo, opěradlo, Jg., posměvadlo, Štelc, odvěradlo, Jg., svěradlo, D., prostěradlo. V., vytěradlo, Jg , utěradlo. Kom., D.; — ale í: opíradlo, odvíradlo, svíradlo, Ja., Sedl., vytíradlo; — i: nabi- jedlo, Bur., čihadlo, V., Kom., divadlo, V., Troj., Kom., zahřivadlo, Ros, libadlo, Reš., spinadlo, Aqu., Reš., podřikadlo, Mark., zstinadlo, Jg., pisadlo, Ben., prosivadlo, Jg., střikadlo. Ros., štipadlo, D., vijadlo, Aqu., Reš., žahadlo, V., ždimadlo, D., poživadlo; ale í: cvíkadlo, jímadlo (i jimadlo), líhadlo, spočívadlo, Johan., podsívadlo, Jg., utíkadlo, Žer., přežívadlo; — y: obyvadlo, Troj., zdymadlo, Ms. pR. hor., hybadlo, Mus., pri- kryvadlo, V., Kom., kychadlo, umyvadlo, V., Vrat., pryskadlo, Presl, rypadlo, V., vy- ryvadlo, Jg., tykadlo, Krok, pryštidlo. Nej., Jg.; ale ý: dýchadlo, dýmadlo, Br., Pr. hor., nadýmadlo, ohýbadlo, hýkadlo, kývadlo, D., Krok, rýpadlo, kýchadlo, Presl, přikrývadlo. 1649. Gl. (Bdl.); — u: chrustadlo, Jg., na- fukadlo, Ros., kruhadlo, D., kupadlo, Pref., Ben. V., spušťadlo, sluchadlo, Mus., stru- hadlo, V., Kom., Aqu., stupadlo, V., D., šťuchadlo, D., potlukadlo, Ros., ťukadlo, D.; — ale ou: foukadlo, Ros., kňouradlo, D., kousadlo, spoušťadlo, Jg., soukadlo, D., Mus., zkoumadlo; — u i ou: zuvadlo, Ros., zou- vadlo, D., pušťadlo i pouštědlo, tlukadlo, Reš., D., tloukadlo, kukadlo, D., koukadlo. Z toho přehledu patrno, že ani ve psaní podstatných jmen není u Jg. vůbec šetřeno pravidla zkracovati dlouhou kmenovou sa- mohlásku. K tomu pravidlu dospěla doba novější asi týmiž úsudky, které naznačil jsem svrchu při substantivech příponou -tel utvořených (vz -tel, IV. díl 44. a ř. 28.—42.). Ale každé pravidlo má býti tak ustrojeno, aby i vyhovovalo požadavkům grammati- ckým, i s řečí živou pokud možná se srov- návalo. V naší příčině grammatika žádá délky, hlavně u kmenů sloves opětovacích a opakovacích (cf. IV. 43. b. ř. sh. 25. a násl.; III. 743. b. 8. ř. zd.), řeč obecná vy- slovuje samohlásky kmenů tu dlouze tu krátce, srovnávajíc se s grammatikou; nač tedy toho nepřirozeného pravidla, jehož ani nejslovutnější naši spisovatelé vždy nešetří. Pravidlo mělo by tedy zníti takto: Pod- statná jména utvořená ode kmenův infinitiv- ních příponou -dlo, ponechávají kvantity samohlásky kmenové, tedy; dýchadlo, tý- kadlo, kývadlo, lákadlo, jímadlo, létadlo atd. Vyjímají se 1. podstatná jm. utvořená od kmenův infinit, s kmenovým ou: fukadlo. kruhadlo, vyjmouc kňouradlo (a koupadlo); 2. utvořená od sloves pru, řku, stru, tru, vru přenesených do tř. V.: podpírám, po- říkám, prostírám, utírám, svírám a od opě- tovacích tř. V. utvořených od beru, šeru, směji se: sbírám, požírám, posmívám se, jež krátí í v ě (e).- podpěradlo, pořekadlo, pro- stěradlo, utěradlo, svěradlo, sběradlo, po- žeradlo, posměvadlo; 3. bělidlo a měsidlo; 4. odvozená od kmene: váza: vazadlo, za- vazadlo atd.; 5. napajedlo (sr. Napajedla). Pozn. 1. Podstatná jm. pod 2. a 3. uvedená opírají se o analogii substantiv jinou kon- covkou od týchž kmenův utvořených: pod- pěrák, svěrák, utěrák, směs atd. — Pozn. 2- Slovesa tř. III. a V. 2, buď příznaku tříd- ního (ě, e) ponechávají, anebo jej mění v a n. i: vznášedlo, povíjedlo, nabíjedlo, přehánědlo; vypušťadlo, věšadlo, povíjadlo, víjadlo; věšidlo atd. atd. — Poznam. 3. Za mnohá subst. jmenovaná užíváme raději sub- stantiv jinou příponou utvořených. — Pozn. 4. Některá subst, nemají za podklad kmenův infinitivních anebo se kmenů těchže již ne- užívá: zakřidlo, zeradlo, zřídlo, zubadlo, slombidlo, ředlo, motovidlo, pádlo, pách- nidlo, hlobidlo, kadeřadlo, kučeradlo, tá- radlo, štěrkadlo, syřidlo, ťažadlo, čuřidlo, zveredlo a j. Bž. v Km. 1881. 37.-39. Několik složenin Blažkem uvedených jsem vypustil. Z uvedených jmen asi 107. dlouhou kmenovou samohlásku krátilo, 58 však ne, tedy polovička! K uvedeným subst. připojil jsem z Jg. Slov. prameny a objevilo se, že se i v dobrých pramenech neskrácené kme- nové samohlásky nalézají: Ros., Krok, Presl, Jg., Č., Zlob., D., Kram., V., Jel., Johant., Kom., Ja., Sedl., Žer., Mus., Br., Pr. hor., Gl. Podotýkám ještě že Sš., Nz. a Us. často dlouhých kmenových samohlásek nekrátí. Z toho jde, že nelze stanoviti nezvratně za pravidlo, že se v uvedených případech dlouhá kmenová samohláska má krátiti; spíše jest správné Blažkovo pravidlo. Ve kterých slovech krátka kmenová samohl. místo dlouhé jest již všeobecné obvyklou, ta budiž ovšem zachována: bělidlo, struhadlo atd. Cř. -á, -č, -tel.