Zhojiti
Zhojiti, zhoj, je (íc), il, en, ení; zhojo- vati = zceliti, zdravým učiniti, heilen, ge- sund machen; se, zuheilen. — co, koho: ránu, V., nemocného. Ros. Z. ji nemohl žádný. Dač. II. 16. Já ji zhojím, já se té nemoci nic nebojím. Čes. mor. ps. 100. Lékař nemá také masti, co by zhojil ty bolesti. Brt. P. 87. Florian toho kejklíře zhojil. Dač. I. 903. Aby tělo chtíc z. snad duše neumo- rila, Pal. Děj. V. 1. 387. Porúbal som sa, bolí mia, přijde má milá, zhojí mia. Sš. P. 406. — se. Ufaji v Buoh, že se zhojím. Št. Kn. š. 3. — co, koho čím: oznobeninu mastí. Us. Čekáním se málo zhojíš. Alx. Šf. v. 106. (HP. 96.). — Sych., Lk. — se. Rána se zhojí, ale znak zůstane. Mor. Tč. — se komu. Zhojila se mu rána. Us. Však se ti to zhojí, než se oženíš (než se vdáš). Us. Šd. — koho, se čeho. Zhojili se té ne- moci, Št., Šf., úrazu. Dal. 100. — Lk. Z-ti koho čeho. Kz. Sám se bitie zhojím. Výb. I. 949., Žk. 241. Zhojil-li se té nemoci ? Št. Kn. š. 10. — se nač. Zhojil se na nohu Pref. Zhojil se na úraz levého oka. Lk. — se z čeho: z nemoci. Lk., Št. Kn. š. 10. Z kteréžto rány již dávno zhojen. Žer. 17. — se na čem. Měl to schované, aby se mu žádný na tom nehojil (aby mu to nezabavil). U Chocerad. Vk., Kšť. — se jak. Snad zhojí se mé rány divnou mocí. Vrch. Dochtor nemá takej masti, co by zhojil bez bolesti. Sš. P. 152. — se po čem. Rána po tom balsamu se z-la. Har. II. 59.