Zhrdati
Zhrdati; zhrzeti, 3. pl. zhrzejí, el, en, ení; zhrdnouti, dnul a dl, ut, utí; zhrzo- vati = opovrhovati, nedbati, verachten, ver- schmähen ; zhrdnouti = zpyšněti, stolz wer- den. — abs. Oč že zhrdne, když se za zemana provdá? Sych. Už to dajedno, či zhrdne, či ztvrdne, ale je zlé. Mt. S. I. 111. Cf. Dbš. Sl. pov. V. 71. — kým, čím = opovrhovati. Matkou zhrzeti jest tvá vlastní hanba. D. Nikým zhrzeti se nehodí, i nej- ničemnější uškodí. Č. M. 266. Králem's zhr- zěla. Dr. v. 33. U vůli Bohem zhrzující. BR. II. 486. —V., Br., Lom , Ros., Tkad. Vítěz- stvím zhrdnouti = zpyšněti. Jel. Všichni zhrdají mnou. Kom. Námi zhrdal. BN. Sta- nem města nezhrdám. Msn. Or. 154. Z. svě- tem. St. skl. IV. 298. Nezhrzej tím. 1602. Srdcem zkroušeným Bůh nezhrdá. Výb. I. 544. — čím jak. Tebe pravím, že si po- dliak, tebou zhrdám z celej duše mojej. Lipa III. 126. — proč. Aby nezhrdli pro velikou důstojnosť. Sš. L. 200. — co (zřídka). Ten panoše jeho k tomu vedeše, že vše zlosti zhrdav, ctnosti se přidrževše. St. skl. Kámen, jenžto jsú zhrdali dělníci. ZN. — s inft. Nezhrzej to přijieti. Hil. Již (duše) činiti dobře nebude moci, neb jest zhrzěla dobře činiti. Hus II. 312. Tristram zhrdá býti naším zetěm. Exc. Že se nezhrdali na- šim kumštům se podívati. Dh Jir.