Zhůru
Zhůru, adv., lépe: vzhůru, hinauf, auf- wärts, in die Höhe. Jg. Z. patřiti, hleděti, vzezříti. V. Skály z. strmí; páry z. se ne- sou. Kom. Povstaň na pravú nohu, pohleď zhůru i dolů; Jide tam s húlečkú, z. po chodníčku; Chodí z., chodí dolů okolo na- šeho domu; Z. ke krchovu cestička dlážena; Běžela ovečka z. do kopečka. Sš. P. 15., 119., 224., 490., 719. Jde mně to z. (zvrací se mi). V Kunv. Msk. Z. pácem, z. nohama (převrácený). Us. Vch. Pořád jezdí z. dolů. Us. Šd. Ta má hlavu z. jako panský kůň. Us. Šd. Visel z. nohama. Kuchařka mě peče, ona mne z. nohama obrací. Pís. slez. Z. bradou, z. nohama. Us. Šd. Muzikanti z., že já nesu koláč s ďúrú. Mor. Brt. Krákala vrána, když z. letěla, a když dolů, i křídla svěsila (o chlubných). Pořek. Šd. Ptáci z. létají. Jde mu z. (daří se mu). Jde jim z. (jsou dražší). V. Skoč z., neb dolů. Prov. Vz Dnes. — Z., interj. Zhůru! Z. troubiti, lermo bíti; z. troubení; se vším vojskem z. býti. V. Všickni z. byli. D., Ehr.