Dlouho, dlouze
Dlouho, dlouze (zastarl. dluho, dluhy), komparativ: déle, dél (dýle, dýl). Lange. D. živu býti. Všichni chtějí dlouho živi býti. V. Dlouho čekati, někomu hověti, prodlévati. D., Dal., V. Málo zvídej, moc nejídej, budeš d. živ. Prov. Dl. na noc čísti. Us. Dobré se pomní dlouho a zlé ještě déle. Trvá-li co d., omrzí to. D. Dl. čekati omrzí. Us. Čím hrnec poprvu navře, tím potom dlouho zapáchá. V. Ne každému d. štěstí slouží. D. Dl. potom. Kdo svého ne- hledí, (ten) nedlouho dědí. Na dlouze toho nebylo (netrvalo to dl. ). V. Toho zlého na dlouze nebude. V. To vám poviem ne na dlúze. Kat. 1877. Protož z toho Bohu dekuji dlúze. Anth. I. 152. Nebyl tu na dlouze. Us. Na dlouze nebo na krátce. D. Pěknosť ne na dlouho platí. Ne za dlouho po ní přišli. L. — D. = pozdě, spät. Již je d. na noc, na den. D. — Dříví na dlouho štípati. D. — D. = obšírno, weitläufig. Nedlouze mluviti. V. — Z dlouha to půjde (zvolna, po málu, langsam). V. — Pozn. D. užívá se nyní často nesprávně za, dávno'. Už jsem tam dlouho (= dávno) nebyl. Brt. Dlouhobodlinný, langstachelig. Rostl.