Zhynouti
Zhynouti, ul, utí; zhynovati = zahy- nouti, pojíti, zu Grunde gehen, umkommen; zmizeti, ztratiti se, verschwinden, verloren gehen. — abs. Zapálil bych Liptál, Lhotu, nechodil bych na robotu; Liptál, Lhota ne- shořela, robotěnka už zhynula. Pck. Ps. 23. Voda zhynie, druhá přijde, moja mladosť už neprijde. Č. Čt. 11. 141. Studnice z-la. GR. Ta knížka tam zhynula (se ztratila). Na mor. Val. Vck. Zhyne víra, síla, zdraví, vše. Jel. Jakož zhynuje dým. Z. wit. 67. 3. Zhynúti mi kázala milosť tvá. Ž. wit. 118. 139. Zhynujícím. ZN. Bárs si ťa cudzí má- ličko všímajú, lež vlastné deti zhynúť ti nedají; Nedala mne zhynúť tá moja rodina, vzali mňa sirotu vojáci za syna. Č. Čt. I. 193., 276. Piesne moje, piesne moje, keď ja zhyniem, kto vás prime ? či vás vichry roz- chytajú? či vám ľudia miesta dajú? Čjk. 24. Ach Bože, ach Bože, už zhynieme! Zbr. Lžd. 109. Já poplynu, bych měla zhynúť. Sš. P. 352. Dobre, ale to tebe bude na duši, ak zhynieme. Dbš. Sl. pov. IV. 75. Tělo musí zhynúť, duša večne žije. Na Slov. Tč. Pane hospodáři! Ty-li na nás pravíš, žeť by konvice zhynula (zmizela, tobě ukra- dena byla)? NB. Tč. 107. A k tomu snaď že zhynul som a zlú vzal zkázu myslíte? Hol. 5. List císaře Karla na volení pána a krále českého, zahynul-liby rod králův če- ských. Pal. Děj. IV. 1. 51. Z-lo jest srdce jejich, dissolutum cor eorum. BO. Nejsem poslán jedné k ovciem, kteréž sú zhynuly. Hus II. 95. Všecko pomine, jen pravda ne- zhyne. Přísl. Šd. — komu. Ľúbim, vrelo ľúbim drahú predkov mojich otčinu; pri- spievať chcem ku jej blahu, kým mi sily nezhynú. Č. Čt. I. 221. Z-la mi konvice (zmizela, byla ukradena). Slov. NB. Tč. 107. Cvič sa v dobrom, milý synu, všímaj si svedomia hlasu, bys, keď ti raz sily zhynú, nepovedal: Škoda času! Č. Čt. 1. 22. — čím: žízní, hladem, D., smrtí. Troj. Žalostí mi srdce z-lo. Br. Zhynul-liby tam buď smrtí přirozenou. Ddk. IV. 10. Půjčováním knížky zhynou, gehen zu Grunde o. ver- loren. Na Ostrav. Tč. Se vším svým lidem, kromě co mu hladem a nemocemi z-lo, bez- pečně odtáhl. Žer. 17. Trapněje zhynúti žízňú meče (= než mečem). Rkk. 53. Duše prý zhyne smrtí. Št. N. 181. — v čem: v nouzi. D. Nedaj nám v hřiešiech zhynúti. Výb. II. 26. Kdo nepravosť oblibuje, v ne- pravosti zhyne. Mor. Tč. — na čem: na rozumu. Reš. Jinak zhyneš na životě. Žk. 427. — proč. Pro svou vinu vodou zhynul. Dal. Z. žalostí. Er. P. 200. Zhynul on pro milú, ona pro milého; zhynuli obádvá, jeden pro druhého. Sš. P. 94. Zhynul milé pro miló, milá pro milého. Sš. P. 781. Když vešken liud pro svú vinu kromě osmi vodú zhynu. Dal. 5. Když by již víra mnohých zhynula z udušení lásky a rozhojnění ne- pravosti. Hus III. 301. — kde: v boji. Flav. Z před někým. Us. Z. na vojně, Us. Tč., v Bitvě, Us., v otroctví, v porobě, Kyt. 1876. 27., na lodi. Pokr. Pot. 26. Na straně přemnozí prý zahynuli dílem před hradbami dílem v Blízké řece Moravě. Ddk. IV. 24. V mokře všecky kobzole z-ly. Us. Tč. Už tady zhynu. Šd. Když jsem šel (jel) do Prahy pro hrách, zhynul mi na cestě valach. Pis. Šd. Obrácení a kající na cestě by to- hoto světa z-li, kdyžby božího slova nepo- žívali. Hus II. 290. — za koho. Us. — za kým. Bárs som za horami v cudzej mi kra- jine, však srdce za vámi div žiaľom ne- zhynie. Ppk. II. 60. Potešenie moje, v kto- rej si krajine? Dobre moje srdce za tebou nezhynie. Sl. spv. III. 107. — od čeho: od meče. Br. Jináče k nemu nemohli, než po teliech na hore šli, kterí od neho zhy- nuli. Sl. let. I. 283. Císar zhynul od práte- lóv v Ríme na radnici; Od najmenšej veci zhyneš, když nejvetších príčin mineš. Na Slov. Tč. Ot meče a ohně zhyne; Zhynú jako rúcho ot mola BO. Dva králové od nepřátelského meče z-li. V. Udatný Alexandr a od špatného chlapa zhynul. Bž. exc. — jak. Zhynul s celou rodinou na tróne. Zbr. Lžd. 249. Letel kozák k Moskovanom, tam žalostně zhynul a so svojou Ukrajinou na veky sa minul. Č. Čt. I. 267. Takto hriešna stvora nemilo Bohu zhynúť musím. Dbš. Sl. pov. I. 352. Bez zákona živi jste, bez zá- kona zhynete. Arch. IV. 146. — odkud. Zhynuly bačkory otcovy z komory (zmi- zely, ztratily se) a materi čižmy, nemala jich nikdy. Sl. spv. VI. 213. A vyjdúc přišli za sě pravíc, že by jim tři zlaté z tobolky zhynuly; V tom zhynulo jest z té truhličky z 40 zl. peněz. NB. Tč. 179., 198. Abyste zhynuli z země, do niežto ...; Dým se rodí z ohně a hned když u výsosť vejde, z očí lidských zhyne. Hus I. 58., III. 37. Z-ly mi boty z síně (zmizely). Na Ostrav. Tč. — kdy. Zhyneš, Janku, ten týdeň. Sš. P. 171. Těch let země velmi zhyne. Alx. Anth. I. 3. vyd. 34. Císař Fridrich zhynul dne 10. června 1190. v řece zvané Selef u Tyra. Ddk. IV. 75. O dva týdne sneh už zhyne (se roztaje). Kyt. 1876. 17. I jeli sme na- před do města Brna a jich samých sme zuostavili při voziech a tu jest chvíli střiebro nam zhynulo (se ztratilo). NB. Tč. 120. Zhynú brzo v krátce jak rosička ranní. Sš. P. 515. Časem vše zhyne. Us.