Zhyzditi
Zhyzditi, il, děn, ění; zhyzďovati = zohaviti, hässlich machen, verhudeln, be- sudeln, schänden; pomluviti, znectíti, ent- ehren, schänden. — co, koho. Dobrou povést o sobě z. Sych. Z. šat. Hlk. Staro- dávní obyčeje, práva. Vš. Lidé své modlitby a jiné skutky dobré zhyzďují. BR. II. 268. b. Z. koho = pomluviti. Pešín. — co, koho, se čím. Jak se zhyzdíš jednou vadou, ne- smyješ se žádnou vodou. Prov. Č. M. 25., Šd. Poskvrnou něčí pověsť z. 1515. Mus. 1880. 490. Že ten smrad, jímž jiné apoštoly zhyzdil Jidáš, vyklizen bude; Aby těla svého nečistotami nezhyzďoval. BR. II.353., 694. b. — co komu kde jak. Dobrým lidem v této zemi nepravě a křivě nás zhyzdiece. Arch. II. 248. Aniž móž kdo ob- žalovati člověka a z. před Bohem, když hřiechu nemá. Hus II. 299. Nás vždy jim pod tajdinky a pěknými řečmi z. chtiece. Arch. II. 267.