Zívati
Zívati (zastr. zievati, zývati), zívávati; zívnouti, ul a vl, utí; vz Žáti. Z. ze zějati = ústa otvírati, gähnen; zývati (vy-, nazý- vati) z koř. zu, 8r. zovu = volati, pobízeti. Cf. Šrc. 186. — MV. — abs. Komu se chce spáti, ten zívá. Kom. Když jeden zívá, zívá i druhý. (Když jedna husa pije, pijí jiné všecky. Vz Tělo). Č., V. Dostal bití, až zíval. Na mor. Val. Vck. Jen zívl, umřel. Eos. Hus zíve, jak by chtěla uštípiti; Dítě zíve (otvírá ústa), chce cosi říci. Na Ostrav. Tč. Proč zívajice děláme kříž na ústa? Vz Mus. 1853. 485. Zívá-li kdo, zpomínají naň přátelé. Kld. — si. Víťaz si zívnul a po- stavil se na nohy. Dbš. Sl. pov. V. 63. — kde. Zívám okolo, afiyvyän-At». Lpř. Sl. I. 42. Zíva sa mu ako psovi na pazderí. Slov. Zátur. V skalách sluj zívá. Vrch. — jak. Z. na celé kolo, na dvě kola. Vlč. V ohni. I. 5. Zívá přes celý přístav široce. Osv. I. 86. — se komu kde za kým. Psovi i medzi ľuďmi vždy len za psami sa zívá. Zbr. Báj. 58. — proč: hladem. Kom. — čím. Dokud člověk ústy zíva. Kom. — se komu. Zívá se mi = chce se mi zívati. Sotvy sa míňalo pátym slnko behom, na- porád zívat sa mu ústami začne. Hol. 344. Vyčkáva, ale nemôže vyčkať nikoho. Takto už aj zívlo sa mu niekoľkoraz. Dbš. Sl. pov. VIII. 3. Zívá se chrtům (psům), nebude dobré štváni (když se komu do práce nechce, těžko ho hnáti). Ros. — Z. se = rozvírati se, rozsedati se, sich aufthun, klaffen. Lex. vet. Zívla se mu lávka a padla do vody (zavi- klala). Koll.