Zjevný
Zjevný; zjeven, vna, o = zřejmý, patrný, zračitý, offenbar, augenscheinlich, kundbar, öffentlich, sichtbar, klar, ruchbar, bekannt. Ž. wit. 49. 3. Z. věci, kurva; zjevným Man- dátem vojákům přísně poručili. V. Zjevné i tajné věci na jevo vyjdou. Kom. Nic není tak tajného, aby nebylo zjevného. Na z hříchy pokuta ukládána. Kom. Z. zhoubce zemský. Václ. VII. Z. příčina. Troj. Z. ne- přítel. Kom. Z. nářek cti. V. Z. zoufalství; To je z. jeho směr; Z. odpůrce, protivník, úspěch, děj, rozdíl, zrada. Us. Dch. To jest zjevná nepravda. Osv. I. 522. Články víry zjevné. MH. 2. Z. povinnosť. Šp. Z. stopy, Tf., potřeba, nepřátelství, vítězství, zloči- nec, odboj. Lpř. J. Pravás ty mať, dejo- slávne zjavná. Hdž. Rkp. Svedčí a zjavnú pravdu nemôže zapreť. Hol. 383. Slyšíce o vašem svítězení nad nepřáteli božími skrze zjevná pomoc božskú. Pal. Děj. III. 3. 103. Vstoupili v stav manželský: Zacha- riáš Freisichselbst s zjevnou vdovou. Dač. II. 4. Nejprv zjevno buď, že . . . 1512. Od drahné chvíle náš a jednoty naši z. a od- povědný nepřítel jest. Arch. II. 272. Z. hříš- nice (kurva). Bib. Této věci na potvrzenie a zjevné svědomie pečeti naše. List hrad. z roku 1479. I zjevnými a jako hmotnými skutky, že tu božství s človečenstvím jest spojeno, dokazoval; z-ní hříchové hned zjevně trestáni býti mají. BR. II. 8. b., 80. b. Ż. nepřítel. Pass. mus. 284. Z. znamenie; Zjevno (zjevné) jest, že ty věci jsú dobré; Z. hřiešník; Lúpež jest násilné bránie zjevné od lotra; Lichva hřiešná některá jest zjevná a některá přikrytá; Neb sem to shledal, že prve obecné noviny věděli sú v klášteřiech zevřených než v uliciech zjevných; Aby premoženie ďáblovo bylo zjevno; Zákon zjevný, ne k rozumu zastieněný. Hus I. 72., 83., 108., 144., 208., 217., 264., II. 85., III. 194. Lepší jest zjevný nepřítel než úlisný přítel. Prov. Šd. — odkud. Z těchto slov zjevno jest, že ... Us. — komu. Z. Kristus mudrcům. V. Pravda všem zjevná. Vlč. Oku zjevno jest, že . . . Dch. Písmo svaté všem bez pochybnosti zjevné. Ddk. II. 284. Všecky moje zlosti světu zjavné budú. Na Slov. Tč. — kde. To je zjevno na pyšných že- nách. Št. 117. Jakož na mnohých zjevno jest. Chč. 452. — jak. Netřeba bylo řečí praviti, co jest bylo v skutku zjevno. Hus II. 44. — k čemu. Má počakati hodiny k tomu divu přístupnějšie a zjevnějšie; Toto sv. čtenie jest dosti k rozumu zjevné a dlúhé. Hus II. 35, 140.— do čeho. A jest zjevné zlé do světa troje. Št. N. 113. Zdaliž nenie zjevná zlosť do závistného? Ib. 121.