Zkameněti
Zkameněti, ěl, ění = v kámen se obrátiti, zu Stein werden. Koral vyňatý z vody ihned zkamení. V. Aby zkameněl! Us. Šuhajova mati bodaj zkamenela, keď ma za nevestu do domu nechcela. Sl. ps. 218. Bodaj si zkamenel, ej, ako v hore skala, keď si ma vyzradil, ej, že som ťa bozkala. Sl. spv. III. 85. Jestli se ohlídneš, z-níš. Němc. I. 105. Nerúbajte, nesekajte, zkameňáte, zdřevěnáte ; Zkameňáte jako múry, na památku tej figury. Sš. P. 41., '42. (120.). Zkameneli ste, že tu stojíte a slúcháte s otvorenou gembou?; Nech zkameniem, jestli zo všetkého toho jedno rozumiem slovíčko. Zbr. Hry 164., 185. — čím: hrůzou. Us. — kde. A jak dále pokleknula, na tom místě zkameňala. Sš. P. 3.— jak. Bodaj zkamenela na drobnô kameňá, ľudom na znameňá. Sl. ps. 218. Krhla zkamenela kamenným mramorom, Anna zdřevenela zeleným javorom. Sl. ps. Šf. II. 39. — od čeho. Dobre nezkamenel od živého divu (od 1'aku = od leku). Mt. S. I. 105.