Zkaziti
Zkaziti, zkaz, ze (íc), il, žen, ení, zka- žovati = špatným učiniti, zhoršiti, zohaviti, verderben, verschlechtern, verhunzen, ver- pfuschen, ärger o. schlechter machen; za- hubiti, v nic obrátiti, zrušiti, verderben, zu Grunde richten, vernichten, verwüsten, zer- stören. Jg., Ž. wit. 83. 3., 79. 14. — abs. Zkažen je člověk hned, ale ne napraven. Us. Dch. Zkázu města Jerusalema se sko- náním světa proto spojili, že se domnívali, že nikoli nemůže býti vyvrácen, leč by všechen svět byl zkažen. BR. II. 106. a. — co, koho: šaty, člověka, srdce, právo (zru- šiti), Us., zdraví, stavení (pobořiti), krajinu (pohubiti), D., hrad, Dal., město, Flav., od- půrce. Br. Chtěli ho z. Kom. Z. pannu (zprzniti), Us. TJ., stroj, hodiny. Šp. Ta ho celého z-la. Sá. Osv. I. 181. Něčí blaho z. Zátur. Ale môj starý priateľ ešte žije? Nezkazila ho tá prekliatá ježibaba? Dbš. Sl. pov. VI. 37. Odplatu stálou, jíž mol ne- zkazí. BR. II. 29. Když dlužník dluh za- platí, věřitel zápis na dlužníka učiněný zkazí. BR. II. 682. b. Potopa zkažující zemi. BO. Nic jemu nepomož, ale viece ho zkazí. Hus I. 239. Co jeden hlupák zkazí, tisíc moudrých nenapraví. Prov. Šd., Tč. Poru- čenství z. (zrušiti). Vš. Jir. 341. — co, koho, se čím: domy ohněm. Flav. Maso dlouhým chováním se zkazilo. Jel. Štědrá ruka na zkázu přichází, a lakomá shnilostí bývá zkažena. Mus. Poskvrnou pověsť něčí z List z r. 1515. Mus. 1880. 490. Drž na uzdě ústa svá, jedním slovem kolikráte zkazí se mnoho. Kmp. Č. 89. Ten (kóň) se zkazí staniem. Alx. Člověk tiem hřiechem boží milosť zkazí; Všecky tyto chytré omluvy zkazil jest pán Ježíš svým kázáním; Ač kdy pravdu povědie, ale neřádem vše zkazie. Hus I. 201., 281., II. 255. — co kde. Zkaz v nás království hříchu. Ojíř. Zkazil si to u něho, er hat sichs bei ihm verschüttet, verdorben. Dch. — co, koho jak. Zkaženy jsou kyrillicí psané knihy liturgické téhož kláštera sázavského zúmyslně. Ddk. II. 356. Zemské právo bylo by znamenitě s veliké strany zkaženo. Vš. Jir. 284. Tu zemi do ostatka zkazí; Ať českého království ne- opouští a nedá se mu šeredně zkaziti. Arch. I. 9., II. 149. Chtěl i Joba na hlavu z. BR. II. 334. b. A Kristus die, že z kořen bude zkaženo. Hus II. 102. Kdyby kto zkazil se sám z dobré vóle přilišným utrpením. Št. Kn. š. 35. Z gruntu, do gruntu. V. Na hlavu (zcela) někoho z. Br. — co komu: radosť, naději. Us. Deť te néseš z růže květ, habes te mně zkazil svět. Brt. P. 106. — D. — se na kom. Na tobě se zkazil básníř. D. — koho proč. Pro podkovu koně z. (o lakomém). Č. — čeho, šp. m. co. Zka- zili jim celého loďstva m. : celé loďstvo. Brt. — odkud. Aby ta válka od toho mlýnu zvedena a zkažena byla. List hrad. z r. 1576. Tč. Z tučnosti pes se zkazí. Bž. — se. Zkazila se (o svobodné = stala se matkou). Us. Zkr. A že by tak bylo, jak oni pravie, tehdy by moc ďáblova sama se zkazila. Hus II. 102. Že raději se statku dadí zkaziti, nežli by ho chudým dali užiti. BR. II. 790. a. Samého se z. V. Víno se zkazilo v sudech. Har. — aby. Štěstí zka- zilo, aby tak vychován nebyl. Br. Vz Brá- niti, Zápor.