Zkřičeti
Zkřičeti, el, ení; zkřiknouti, kl, utí; zkřikovati, aufschreien. Zkřikl jsem. Kom. — jak (na koho). Hlasem vesele zkřiknouti. Br. Silným hlasem naň zkřikl. Žena zkřikla na svatá slova (Ježíš, Maria, Josef). Kn poh. II. 190. Zkrikli krikom, volali jmenom. Phld. IV. 8. Zkřekl na čerta, abe ož šil. Er. Sl. čít. 47. — kam. Žena bitá ot svého manžela skřičíť (lépe: vzkřičíť) na všichnu ulici, přátely i súsedyť svolá. Hugo. Vz Skřičeti.