Zkusiti
Zkusiti, zkus, se (íc), il, šen, ení; zkou- šeti, el, en, ení; zkušovati = okusiti, kosten, verkosten; ohledati, zpytovati, vyšetřiti, ver- buchen, probiren, Probe anstellen, einen Ver- such machen, prüfen; dověděti, se, ohledati, shledati, erfahren, Erfahrung machen. Jg., Ž. wit. 34., 16., 16. 3. — abs. Však vy juž jste toho prestál dosť, ať zkusí zase mladší. Večeř. Pov. Ej veť som nie včerajší, zkusil som. Poř. Zátur. Kdo (sám) nezkusil, neuvěří (jinému). Poř. Šd., Hkš. — co, koho: jídla (okoušeti), Us., člověka; tam jej zkusím, Br., své štěstí, D., pravdu něčeho, V., žáka z. Us. Choď na vandry anebo vojnu zkus. Zpěv. I. 31. Radostné i smutné věci zkušuje. Zpěv. I. 232. Co člověk zkusí, než se hrobu dohrabe (než ty své kosti složí, seine Ge- beine zur Ruhe legt). Us. Dch. Dál mne nezkoušejte. Us. Dch. Svět z. Mt. S. I. 95. Išiel som s batôžkom na chrbáte s palicou v ruke zkusovať svet. Frsc. Zor. I. 18. A ta služebná děvečka mnoho zlého zkusí, leda- jakéhosi kluka (leda jaké šelmy) poslouchati musí; Hnala husičky do pola, aby tam něco skusila. Sš. P. 258., 335., 692. Bůh své věrné zkušovati ráčí. BR. II. 99. b. Zkusi Lubor chrabrosť moju. Rkk. 43. Aby zkusil nás. Št. Kn. š. 27. Zkus sebe sám člověk; Protož postěhuji ho tam a tu ho zkusím; Poče počet klásti t. j. jich zaslúženie zku- šovati. Hus I. 331, II. 92., 389. Kámen zlato zkouší a zlato lidi. Prov. Kmp. Č. 80. Oheň zlato zkušuje a zlato člověka. Prov. Tč. Dokud člověka nezkusíš, nepočítej ho za přítele. Us. Tč. Dej, Bože, všecko uměti, ale ne všecko zkoušeti. Prov. Pk. Kdo nic nezkusil, nic neví. Č. — čeho. Oheň zkušuje zlata. Mudr., Lom. Z. bídy. Vrat. Ucho řečí zkušuje; z. duchů. Br. Zjevněť jest, že soudce a přísežní, kteříž svědků zkušují, lépe mohú věděti, kterak veliká víra měla by přidána býti svědkům. CJB. 411. Zku- šovati střiebra. Ž. wit. 65. 10. Sveta chcel skusiť; Ja sveta skusím. Ht. Sl. ml. 217. Poď so mňou voľač sveta zkúsiť. Dbš. Sl. pov. I. 93., 515. Však toho zkusí bláhovec, až bude zle. Večeř. Pov. Zřízením biskupství olomúckého prohlášena jest Morava jaksi za způsobilou, aby zkoušela i vlastních sil svých. Ddk. II. 214. Bídných konců tam se zkusí, kde k činům těmto mlčeti se musí. Shakesp. Tč. Půjdu, abych zkusil světa. Kld. II. 5. Z. svého štěstí. Mus. 1880. 134. Pán Kristus víry té ženy zkušoval; Jakož oheň kovu zkušuje, tak světlo čisté pravdy zkušovati učení bude. BR. II. 159., 539. a. Zkušujte duchuov, jsou-li z Boha. Hus III. 303. Do soudu se nepouštěj, dříve jiné cesty zkoušej. Us. Šd. Kdo čeho nezkusil, neumí o tom rozprávěti. Prov. Jg., Lb., Kmp. Č. 134. Nezkoušej toho, co má černý ocas (špatný konec). Mus. — Troj., Št. — koho, co, se v čem, kde. V tom se sám zkus. Štelc. V tom se zkuse tomu jiné uč. Mudr. Mnoho ve světě zkusil. Ros. Někoho v něčem z., J. tr.; žáka ve škole z. Us. Zkusil se v hospodářství. Kká. Td. 301. U víře ho zkušoval. BR. II. 270. Zkus u vieře, v na- ději a lásce; Protož v tom každý sebe zkus a tak jsa spósoben... Hus I. 331., 332. — co na čem, kde. Zkusila to na svém synu. Jel. Ďábel zkoušel Ježíše na poušti. Ml. Bůh židy na poušti zkoušel. Ml. Šat na sobě z. Us. Dch. Něco sám na sobě z. Mž. 6. Mladý rytíř rád zkoušel své síly na honech. Ddk. IV. 247. Meče na mrtvém nezkoušej (nepřítomného nepomlouvej). Bdl., Bž. exc. — kdy. Dříve zkusiti, pak chváliti. Šml. — koho proč. Nechť zkusím pro toho muže, co děvče jen zkusiť může, předc mnoho nezkusím. Ps. slez. Šd. Zkoušeti žáka pro classibus. Us. — co, čeho čím. Bůh zkouší tě nohou (bolavou). Šml. Zlato se ohněm zkouší. Prov. Tč. Ohněm si mne zkusil a nenie na mně nalezena zlosť; A řekl jemu, aby prstem zkusil i rukú i boka jeho. Hus I. 349., II. 164. — oč. Treskce člověka u vieře vlažného neb studeného, aneb ovšem jenž nižádné viery nenie, ale chce zkusiti o zdraví syna svého, kaký by byl Kristus a kto by byl a kterak by mnoho mohl. Hus II. 386. — jak. Zkoušel klíč za klíčem. Kn. poh. II. 220. Zkoušel pána Krista, zkoušel po první, vyvedl ho k hromadě kamení. Sš. P. 34. Jak myslím, tak mluvím, to dobře víš, jestli předce má budeš, lépe zkusíš. Ps. slez. Šd. On a mnozí jiní skrze něho zkusí toho na sobě, co zmůže této naší stolice síla. Ddk. II. 247. Penězoměnci peníz netoliko dle nápisu, nýbrž i dle zvuku a tíže zkoušejí. Sš. II. 128. Protivenství pak slovou pokušení proto, že Bůh skrze ně víry naší zkušuje. BR. II. 779. a. Toho s velikou žalosti zkušovati nemusili. V. — čeho s kým. Zkusiti čeho s kým. Ben. — co od koho. Moc jsme od něho zkusili. Us. — co kdy. Po ta léta mnoho jsem zkusil. Us. — koho z čeho zkoušeti: z la- tiny. Pozn. Někteří brusiči tuto vazbu za špatnou mají, ale proč by jí byla? doložena ovšem není. Cf. Z. koho v čem. — s inft. Zkoušíš vnikať v radu nebe. Kká. Osv. V. 35.