Dlouhý
Dlouhý, komp. delší, ne: délší (vz Daleký) (na Slov. dlužší), superl. nejdelší. Dlouhý, dfo-h-b, skr. dirgha z koř. drh (dargh), tahati, ziehen, růsti, řec. ()'óhyu<i, lit. ilgas, strslov. dl-bgt. Fk. 89., Schl. Dlouhý a) vzhledem času, trvalý, lang, langwährend. Po projití dlouhého času. V. Po dlouhém čase; dlouhý čas po tom; když d. čas prošel; dl. věk. D. chvíle, život, živobytí, choroba, den (židovský, vz víc v S. N. ). Jg. Dl. život míti. V. -- D. = nudný, lang, langweilig. Delší sobota než neděle. Prov. Čas mi dlouhý. Dlouhou chvíli míti, zahnati. V. Dlouhými slovy, lépe: dlouhou řečí. Km. — b) Vzhledem místa dlouhý, lang. Dlouhý a vysoký. V. D. brada, vousy, míle, kabát, sukně, řada předkův. Jg. D. jako hůl. Pk. Praštil sebou (upadl), jak dlouhý; jak široký tak dlouhý. D. Na dlouhý loket dělati, vzíti, měřiti. Prov. Něco na dlouhé lokte odkládati, protahovati. D. Do dlouhé truhly založiti (prodloužiti). D. Není tak dlouhá píseň, aby jí konce nebylo. Dl. bidlo (slombidlo, dlouhý člověk). V. Má dlouhý jazyk (o blekotném). Má dlouhé prsty (dlouhou ruku = krade). Jg., Lb. Vz Zloděj. Dlouhá sláma (otepná). D. Dlouhým tahem Němci tahú. Rkk. Jest pán z dlouhé třídy (pražské. O lenochu. ). Č. — v čem: v řeči dlouhý; v mluvení. V. — Na otázku: jak dlouhý, stojí akkus. Zeď čtyři sáhy dlouhá. Dva lokte z délí d. — Také: na co, s co. Na míli dlouhý. D. Dl. s píď. Jg. (lépe než: na píď. Jv. ) — Také genitiv. Tam stojí hrob dlouhý tří loktův a široký pěti čtvrtí. Har. Přišli jsme do jeskyně dlouhé čtyř krokův. Har. I. 193. Kořen jest jedné pídi dlouhý. Byl. V novější době klade se akkus., jehož i starší někdy užívali. Brt. — Délší o co. — Dlouhá slabika, vz Slabika, — D. bahník, vz Bahník; Dlouhý oslík, vz Oslík.