Zlehčiti
Zlehčiti, il, en, ení; zlehčovati = lehčím činiti, leichter machen, erleichtern; zmaliti, zmenšiti, verringern; potupiti, oškliviti, nic nevážiti, schänden, verunehren, verkleinern, entehren, verachten; zkypřiti, lockern. — co, koho: něco těžkého, Us., peníze, něčí česť, slávu, D., zem (zkypřiti), Ros., úřad. Ms. Z. dobrou pověsť, herabsetzen, cenu, entwerthen, úvěr (zviklati, erschüttern), J. tr. Mnozí Čechové sami proti svým cizí fedrovali a sebe zlehčovali. Dač. I. 238. A on jest panské slovo zlehčil podávaje se na vyšší právo. NB. Tč. 87. Svou česť zleh- číte. BN. A tak je zlehčil, že jiné rukojmie přijal. NB. Tč. 136. Jestližeby zákon pře- stoupil, zlehčil a svým výkladem zfalšoval; Bližního svého zlehčuje; Dôstojnosť králov- skou když by kdo zlehčil, královskou ve- lebnosť zlehčuje. BR. II. 21. a., 22. b., 23. b. — co komu: ránu. Gníd. Panně ho zlehčoval, er setzte ihn in den Augen der Jungfrau herab. Němc. V. 219. Túto (cestu) by si zľahčil, takový spev začne vydávať. Hol. 334. S jakým svědomím menších hříchů svých bližních vyhledáváš a své větší sobě zlehčuješ?; Nemyslete, že by vás sobě zleh- čoval ; Kázeň církevní sobě zlehčoval (sich erleichtern). BR. II. 31. b., 584. a., 614. a. — co, koho čím: slovy. Jel. Ty nezlehčuj svým slovem mého úřadu. Msn. Or. 128. Znenáhla zlehčována byla hřivna přiměšo- váním jiného lacinějšího kovu k zlatu a stříbru. Ddk. VIII. 212. — co, kde. Zleh- čím na summě půl kopy (zlehčím cenu o půl kopy). Osv. 1984. Wtr. — kdy. Za jeho panování (česká mince) zlehčila se velice. Pal. Děj. II. 2. 203. — jak. Právo toto svaté zlehčuje pod zástěrou služby. Žer. Záp. 92. Lidské pokolení na nejvyšší zleh- čoval a tupil. Vod. — co v čem: v ceně. Dch. — V., Br., Žer., Sych., Th. — co, koho na čem: minci na zrnu, někoho na cti, D., na poctivosti. Reš. — sobě co, koho = nevážiti. Žena i jeho pobožnosť i jeho samého sobě zlehčila. Br. Dítě, na- vykáš-li je záhy choditi, snadno si může z. (seslabiti, schwächen) nožičky. Us. Č.