2. Zleknouti
2. Zleknouti, knul a kl, utí; zlekati = polekati, erschrecken. Tys mne zlekl. Us. Vck. — se = polekati se, uleknouti se, er- schrecken. Zlekaly se ovce (zplašily se). Ros. Cikánka stála na síni, tak jsem se zlekla (že už snad něco ukradla). Us. Šd. Zavolala jsem na jméno boží, jak jsem se zlekla. Mor. Slez. Šd. Jdi, nestraš, celý jsem se zlekal! Us. Šd. Ona sa zľakla a skryla sa za pec do kúta. Dbš. Sl. pov. I. 17. Nezľaknite sa, drahá matko, uslyšíte vest (zvěsť) ohromojúcu. Zbr. Hry 61. — koho čím. Us. Pdl. — se nad čím. Ale tým viac zlaknul sa nad touto zprávou. Lipa 202. — se čeho. Té zářné velkosti čí zpěv se nezleká? Kká. K sl. j. 4. Zlekal se psa. Us. Šd. Ludmilka se ho zľakla. Syt. Táb. 325. Skoro som sa tej hroznej zbrane zľakla. Phld. IV. 415. — se jak. Neměla jsi se tak z.! Us. Stará sa hrozne zľakla, vidiac Jurka jako vymeneného. Phld. IV. 338. Marienka sa ľahko i zajaca zľakne. Klčk. V. 131. Vz Lekati.