2. Zletěti
2. Zletěti, ěl, ění; zlétati; slétnouti, zlí- tnouti, tl, utí; zletovati = vzletěti, aufflie- gen. — jak. Kdybych byla ptáčkem, zlítnu vlaštovičkou, snášela bych se vám nad vaši světničkou. Er. P. 220. — kde. Nemůže ostřížek zlétnouti v povětří krom jeho uložení. V. — čím. Myslí zhůru zletěti. Jel. — kam. Zletúval som ponad kraje, abych povyjasnil oko; ale smutno tam v do- line, všetko vo snách spí hlboko. Čjk. 27. Zleť ty so mnou k stranám zrúbanej dú- bravy. Slov. Té. — proč. Hej, je to za kraj, Bože môj milý! od krásy dobre ne- zletí. Btt. Sp. 66.