Zlíbezniti
Zlíbezniti, il, ěn, ění; zlíbezňovati, lie- benswürdig, lieblich machen. — co. Č. — co komu kde: pobyt na venkově. Us. Zlíbezňovací, hypokorystisch. Nz. Zlíbiti, il, en, ení; zlibovati = počíti lí- biti, zamilovati, lieb gewinnen, lieben; se = zalíbiti se, gefällig werden, gefallen. — koho (zamilovati). Hlas. — se komu. Zlí- bilo se mu to. Us. Zlíbilo se Bohu. V. Nemohu čekati, až se mu zlíbí, bis es ihm beliebt. Dch. Jak a kdy se jim právě zlíbí. Ht. Přijde do školy, kdy se mu zlíbí. Us. La- hodně přijdeš k němu chtě se mu z. Jir. Ves. čt. 28. Pravil, že půjde do hospody, kdy se mu zlíbí. Sk. Nechť zlíbí se tvé mi- losti ; Aby na místě, kdež jemu samému se zlíbí, měli spolu tajnou rozmluvu. Ddk. II. 327. Z-la se ta řeč králi. BO. Rada dceřina z-la se otci. V. — s inft. I zlíbilo se jíti. Ros. Liturgie slovanská, kterouž papeži z-lo se nazvati daremnou lehkovážností. Ddk. II. 355. Z-lo se jim položiti obecný sněm. V. — se komu kde. Z-la se mi v srdci. Lpř. Sl. I. 87.