Zloba
Zloba, y, f. (zastr. zlob, i, f.) = vada, böse Beschaffenheit, schlechter Zustand, der Fehler. Z. mostu. Z. válečná. Troj. — Z. = zlosť, zlá mysl, zlé činění, hněv, der Grimm, Groll, Zorn, die Bosheit. Pade zlobú vraha; vsie potře jeho zloba krutá. Rkk. Miloval jsi zlob. Ž. wit. 51. 5. Zloby nechtěl nená- viděti. Ž. wit. 35. 5. V zlobě. Ib. 93. 23. K tornu ji její z. připudila, že pohany na křesťany zbudila. Dal. Čerti se té zlobě smějí. Dal. Jen malá doba a ochladí se zloba, die Suppe wird nicht so heiss gegessen, wie sie gekocht ist. Dch. Trvají ve své zlobě. Proch. Děj. bibl. I. 198. Zplodené zlobou — zlobou se i zdusí. Phld. IV. 367. Ach, z. dveře najde všude. Ib. IV. 6. Krutosť divej zloby. Č. Čt. I. 125. Tam až dotřeštila z. nepřátel, že ... Sš. Sk. 167. Z. odrodilstva. Č. Čt. IL 128. A tak velikú zlobu vzeli proti kněžím ... Let. 21. Z. zlým se vždy obrátí, dobré se dobrým vždy otplatí. Alx. V. v. 503. (HP. 13.). Ti přiezň jmajú na 323* vezření a srdce vždy zloby miení. Alx. (Anth. I. 3. vyd. 33.). Závistivý ze zloby tyje. Alx. (Anth. Jir. I. 3. vyd. 33.). Závi- stivý zlobí tyje. Alx. HP. 2. Voda a z. nemá stání. Pk., Bž., Šd., Vck. Přijdeť i ta doba, že nám nepřekazí zloba. Bž. exc. Vědě, že's sě v zloby zamyslil. Kat. 3240.