Zločin
Zločin, u, m. = nešlechetný skutek, die Uibelthat. Plk. — Z., lat. crimen, něm. Ver- brechen, n. = přestoupení zákona trestního. Z. spáchaný skutkem, spáchaný opomenutím ; z. veřejný, soukromý; dokonaný, pokušený. Rk. Vz více v S. N. Z. obmýšlený, umíněný, úmyslem uložený; nařknouti někoho zlo- činem; z. nalézti; z. přišel, vyšel na jevo; sejití se z-nův, das Zusammentreffen der Verbrechen. J. tr. Opovážný z., dreistes, vermessenes Verbrechen; pachatel zločinu. Dch. Z. nemající po sobě známky, z. bez známky, spurloses Verbrechen; dokonáni z-nu, die Ausführung eines Verbrechens; krádež bývá zločinem pro cenu věci odjaté, der Diebstahl wird zum Verbrechen aus dem Betrage des entzogenen Gutes; dovésti z., ein V. ausführen; z. nalézti, ein V. ent- decken; z. vyjeviti, ein V. aufdecken. J. tr. Odkedy som počal v hlave z., nemal jednej som pokojnej chvíle; Tys pochvátil prestol z-nem; Viny kopil som poriad na viny, kryl z-nom zločin, všetko márne. Zbr. Lžd. 99., 102. Slovák nekrade, neboť cítí, že je krádež z-nem; Rusin nekrade, že se bojí trestu; Maďar, že nemá chuti; Němec, že nemá příležitosti. Čaplovič. Pokr. Pot. 174 Žiaden z. bez zákona nebývá trestaný. Rtk. 12. Z. obličný n. lícem dovedený sluje ten, kteréhož corpus delicti před rukama jest. Cf. Líce. Pal. Děj. I. 2. 134. Ty z-ny odsuzuješ; Z. na koho sčítati; U něho vina proti velebě cí- sařské vrcholem všech zločinů byla (Tac. Ann. III. 38.). Sš. I. 34., J 279., 285. Z. trestu neujde, o tom vz přísloví: Čas, Čert, Dotud, Hanba, Hřích, Mošna, Šibenice, Tajný, Trest, Vědérko, Vléci, Vlk, Zloděj, Zvítěziti, Žbán. — Vz Zločinství. — Z., a, m. = zločinec, der Verbrecher. Na mor. Val. Brt., Vck.